Tato noční scéna je ideální pro pozorování hvězd, duchovní rituály nebo jednoduše pro okamžiky ticha a klidu, kdy můžeme naslouchat šepotu přírody. Úplněk v sobě nese energii proměny a je připomínkou cyklické povahy existence. Jasný měsíční svit osvětluje cesty neznámého a vede nás k objevování skrytých pravd naší duše. Je to čas, kdy se otevírá prostor pro osobní růst, osvětlení a oslavy života v jeho plném rozsahu.

V historickém kontextu měl úplněk zvláštní význam jak ve středověku, tak v novověku. Ve středověku byl úplněk často spojován s magií a mysticismem, představující dobu, kdy byly věštecké schopnosti na vrcholu a kdy se konaly různé rituály a obřady. Naopak v novověku, období osvícenství a vědeckého pokroku, úplněk představoval objekt zkoumání a zdroj inspirace pro mnohé vědce a umělce. Tato noční světelná show tak propojuje minulost s přítomností, ukazujíc na nekonečné možnosti lidského poznání a naší spojitosti s přírodním světem.

Článek Úplňkové oslavy: Od středověkých tradic po novověké osvícení se nejdříve objevil na .

Velmi známým škůdcem jahod je květinka jahodová. Je to běžně rozšířený brouk, jehož larvy poškozují poupata jahod, malin, ostružin, růží a jiných druhů rostlin.

Škody na jahodách vidět v době před kvetením, kdy najednou začnou vadnout a usychat poupata, jejichž stopka je zboku nakousnutá. Nejvíce ohrožovány bývají porosty jahod v blízkosti lesů, parků nebo větších výsadeb listnatých stromů, kde škůdce nejlépe přezimuje.

Ochrana je nutná pouze při každoročně se opakujících významných škodách. Povoleny jsou přípravky Ceon 5 CS, Decis EW 50, Decis Protech, Delta EW 50, In-Sek, Karate Zeon 5 CS, Karate Zeon 050 CS, Karate se Zeon technologií 5 CS a Lambdol, které se aplikují až při zjištění prvních brouků, nejlépe krátce před kvetením, ne na rozkvetlé jahody.

Z drobného ovoce upozorňujeme ještě na angrešt a jemu škodící americký padlí angreštu. Tato nemoc napadá především angrešt, méně často i černý rybíz.

Příznaky bývají na listech, stopkách listů, letorostech i na plodech nejprve v podobě bílých moučnatých povlaků, které později hnědnou. Napadené listy bývají menší a zdeformované, letorosty přestávají růst a růstové vrcholy zasychají, plody jsou nevzhledné a mají nepříjemnou chuť.

Skoro a silně napadené plody se vůbec nevyvíjejí a zasychají. Škodlivost uvedeného onemocnění je v přímém zničení úrody, ale také ve slabším růstu a následně v náchylnosti k poškození zimními mrazy.

Této nemoci vyhovuje především teplé počasí a vyšší nebo střídavá vlhkost vzduchu. Optimální teploty jsou v rozmezí 20 – 22 oC. Šíření podporují vhodné teploty, dešťové přeháňky, rosy a mlhy. Výskyty naopak omezují trvalejší deště a nízké nebo příliš vysoké teploty ve spojení s nízkou vzdušnou vlhkostí.

Významná pro omezení nemoci jsou preventivní opatření, která optimalizují růst a snižují náchylnost rostlin angreštu. výběr vzdušných lokalit, vhodný, spíše širší spon výsadby, vyrovnaná výživa, zejména nepřehnojování dusíkem a správný řez zabezpečující vzdušnost keřů. Nejdůležitější je ovšem výběr odrůdy. Mezi odolné odrůdy patří např. červenoplodé Rokula, Rolanda a Hinnonmaki Rod, bíloplodé Invikta a Rixanta, středně odolné Strážov, Chryso a pod. Náchylné až velmi náchylné jsou například. Bílý nádherný, Citronový obří, Produkta, Roman, Šolcova naděje, Zlatá fíka a pod.

Silně ohrožené výsadby s pravidelnými výskyty lze chemicky ošetřit před kvetením (nyní už jen ve vyšších polohách) přípravkem Discus. Další ošetření se doporučuje ihned po odkvětu, případně při pokračujících vhodných podmínkách lze ošetřit ještě dvakrát. Počet ošetření a interval mezi nimi (10 – 14 dní) se určuje podle konkrétního infekčního tlaku a šíření nemoci. Maximálně se tedy ošetřuje 4krát, jednou před květem a 3krát po odkvětu. Jelikož je povolen pouze jeden přípravek, počet ošetření by neměl přesáhnout 4 za sezónu, protože již při 2 – 3 ošetřeních je riziko vzniku rezistence.

Proto trvalým řešením je pouze výběr odrůdy, pravidelné víceleté soustavné ošetřování téměř jistě vyústí do vzniku rezistence nemoci vůči používanému přípravku.

V každém případě je třeba dodržet hygienickou ochrannou dobu před sklizní plodů. Plody s viditelnými příznaky je nejlepší mechanicky odstranit, ani chemický zásah již nesníží jejich napadení.

Na jádrovinách, tedy jabloních a hruškách, začíná po odkvětu dlouhá sezóna ošetření proti padlí a strupovitosti. Proti strupovitosti má význam první ošetření ještě před kvetením, proti padlí začíná po odkvětu. Další ošetření jsou potřebná podle počasí proti jedné z nemocí nebo i proti oběma.

Článek Boj proti škůdcům a nemocem se nejdříve objevil na .

Ceny řezaných květin kvůli problémům v letecké dopravě prý mohou dočasně stoupnout. Vyplynulo to z ankety ČTK mezi účastníky mezinárodního veletrhu Flóra, který dnes začal v bratislavské Inchebě. Prohlídka potrvá do neděle.

„Přestože prvenství mezi řezanými květinami patří růži, do popředí se dostávají míchané kytice z anturií, hřebíků či chryzantém,“ řekla ČTK organizátorka veletrhu Katarína Kullová ze společnosti Kulla. Zájem podle ní roste io novinku – barvené květiny. „Zatímco v minulosti si je žádaly zejména firmy, protože potřebovaly květiny v barvách svého loga, dnes jsou populární iu běžných zákazníků,“ dodala.

Prvenství růže mezi květinami potvrdil i David Slovák z bratislavské společnosti Green Rose, podle kterého se však zájem lidí přizpůsobuje i ročnímu období. „Na jaře jdou velmi pěkně tulipány, na podzim zase chryzantémy,“ doplnil.

Nejoblíbenějšími mezi květináčovými rostlinami zůstávají podle oslovených odborníků muškáty. „Muškáty se nejsnáze pěstují, nejkrásněji kvetou a cena je nejpřijatelnější,“ zdůvodnil Marcel Nezník ze společnosti Naomi. Stále větší oblibě se údajně těší také exotické rostliny jako například jasmíny, jehličnaté araukárie z Jižní Ameriky či tučnolisté echeverie. Kullová poznamenala, že žádané jsou také květináče s bylinkami či nedávno vyšlechtěné letničky potunie.

Z pokojových rostlin jednoznačně dominuje orchidej. „Tato rostlina je na slovenském trhu v posledních pěti letech nejprodávanější,“ uvedl Ivan Mitický ze společnosti Lukscheiter. Poznamenal, že vyhledávány jsou také palmovité rostliny.

Na Slovensku prý přibývá lidí, kteří chtějí zahradu na klíč. „Zájem ze strany firem i jednotlivců navzdory krizi roste,“ zhodnotil Miroslav Mužila z Floracentra. Novinkou je podle něj takzvaná vertikální zahrada, kterou lze umístit na výškovou budovu, rodinný dům či v interiéru. Zatímco v exteriérech se využívají zejména různé druhy skalniček a travin, v interiérech lze použít i tropické rostliny.

Účastníci veletrhu nevyloučili růst cen kvůli problémům v letecké dopravě, které v předchozích dnech způsobil oblak vulkanického popela z islandské sopky. „Ceny se zřejmě včas zvýší, jelikož je méně zboží a nové zpoždění,“ tvrdil Róbert Drengubiak z Naomi. Slovák upozornil, že kolumbijské či ekvádorské růže už zdražily zhruba o 20 centů za kus.

Na 31. ročníku veletrhu se prezentuje 150 vystavovatelů. Součástí akce je soutěž ve vázání a aranžování květin.

Článek Růži patří mezi květinami prvenství, v bytech kraluje orchidej se nejdříve objevil na .

Kdybychom nevěděli, že mluvíme s veterinářem, byla by to standardní debata o nemocech. Není snad lidské diagnózy, která by se nevyskytovala iu našich čtyřnohých mazlíčků. Sedíme v ambulanci veterinární kliniky MVDr. Vladimíra Pagáča v Bratislavě a sledujeme zvířecí pacienty. Nejčastěji sem přicházejí se záněty žaludku, střev a hrtanu, různými stomatitidami, bronchitidami, bronchopneumoniemi a záněty průdušnice. Stejně často je trápí zuby, velkým problémem malých pejsků je paradentóza.

Stále častěji rakovina
Operuje se zde každý den a vynecháme-li zranění po bitvách či spolknutí předmětů, musíme smutně konstatovat, že nejčastějším důvodem jsou nádorová onemocnění. „Bohužel, poslední roky stále častěji,“ říká Vladimír Pagáč. U fen je to hlavně rakovina mléčné žlázy (stejně jako u žen), u psů prostata, ledviny, žaludek a střeva. Nelze říci, že by se výskyt nádorových onemocnění zvyšoval, spíše to poukazuje na lepší diagnostiku. „Záchytnost je rozhodně vyšší než v minulosti a hlavně dřívější, což nám dovoluje lépe léčit,“ vysvětluje lékař. Na rozdíl od nás zvířata nemají stres z operace a pooperační stavy snášejí velmi dobře. Už po čtyřiadvaceti hodinách se chovají, jako by se nic nestalo, a snaží se plně fungovat.

Tak jako starý člověk, i starý pes má své dny. Někdy jen leží a nevnímá okolní svět

Nejsme sami, koho trápí alergie
Šok ze zjištění rakoviny u svého čtyřnohého přítele zažilo již mnoho majitelů, ale zvířatům znepříjemňují život i jiná, typicky civilizační onemocnění. Pokud vidíte v letních vedrech pobíhat psa oblečeného do lehkého kabátku, není to rozmar jeho majitele. Přestože to zní neuvěřitelně, je to pes alergik. Nesnáší slunce, vyhazují se mu vyrážky až hnisavé záněty. Kožní alergie trápí hlavně bílé psy, pro dalmatiny platí, že čím méně teček, tím více problémů. Pokud se v duchu usmíváte nad myšlenkou, zda by jim nepomohl opalovací krém, máte naprostou pravdu.

Stejně jako světlé typy lidí i bílé a bezsrsté psy by se měli před vycházkou natřít kvalitním vysokofaktorovým krémem. Horší to je u pylových alergií. Zvířatům slzí oči, teče jim z čenichu, kýchají. Antihistaminika nezabírají, řeší se to podáváním kortikoidů. Potravinové alergie se projevují tím, že pes se vysype po celém těle a donekonečna se škrábe. Poté, co vyloučíte kožní parazity, je třeba jít na krev a udělat mu alergotesty. Zjistíte, že mu nedělá dobře hovězí maso nebo kuřecí, nasadíte celoživotní hypoalergenní dietu a problém je vyřešen.

Nelze odhadnout, zda kdysi domácí zvířata méně trpěla nemocemi, případně, zda by je ve volné přírodě netrápila civilizační onemocnění. Své určitě sehrává městský smog, největší znečištění se drží do výšky sedmdesát centimetrů nad zemí. Významnou roli hraje i věk. Při dobré péči se pes dožívá až patnáct let, ale na stáří se u něj začíná objevovat řada nemocí, což by bylo v přírodě nemožné. Tam stačí malé oslabení a usmrtí jej predátor. Rakovina nemá šanci propuknout.

Stáří – nemoc
Napůl žertem se ptáme, jestli může staré psy trápit i něco takového jako stařecká demence. „Samozřejmě,“ odpovídá Pagáč. Sám je majitelem patnáctileté feny, která má za sebou dvě mozkové příhody a již po první na ní zpozorovaly evidentní změny v chování. „Tak jako starý člověk i ona má své dobré a špatné dny. Někdy jako kdyby nevnímala okolní svět, je soustředěna jen na sebe, z letargie ji přebere jediné jídlo. Když s ní jdu na procházku, vleče se z nohy na nohu a v parku se postaví do středu trávníku a nechce se pohnout. Ale přijde další den, ona se probere a funguje jako štěně. Skáče, těší se. Přitom bere každý den tytéž léky,“ říká Pagáč.

Heidy má svůj dávkovač léků, sedmidenní komůrku, ráno jedna hromádka, večer druhá. Bere geriatrikum (zlepšuje periferní prokrvení, lépe jí pracuje srdeční sval, lépe dýchá, vidí, slyší), kloubní výživu (má artrózu), preparát na podporu mozkové činnosti (pro mozkovou ischemii) a revmatika.
„Obecně máme mezi starými psy hodně kardiaků,“ říká veterinář. Někteří psi začnou být na stáří vysloveně agresivní, ale nesouvisí to s jejich povahou, ale s bolestivými stavy. Často jsou za tím zuby, majitelé už nechtějí psa trápit ošetřením, bojí se, že by to nepřežil. Ale z bolesti zubů jsou psi nervózní a bakterie z dutiny ústní se šíří do organismu, způsobují problémy se srdcem a podobně.

Mají také emoce?
Po tolik příbuznosti lidských a zvířecích chorob se logicky natíská otázka psychického prožívání zvířat. I v tom se tak podobáme? Naše soužití prošlo určitým historickým vývojem. V minulosti byla zvířata často vnímána spíše jako fungující strojky, mohli jste s nimi dělat cokoli a jejich prožívání či emoce nikdo neřešil. Teprve ve třicátých letech minulého století vznikla etologie, vědní obor zabývající se chováním zvířat. Její základy položil rakouský zoolog Konrad Lorenz, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu.

Dnes jsou již některé emoce zvířat vědecky potvrzeny a víme, že fungují na stejné bázi jako u člověka. Na těch základních se shodne většina biologů a etologů. Radost a strach lze totiž změřit. „Lidé mají velkou tendenci odečítat emoce z tváře zvířat. U psa nebo šimpanze si umíme představit, že prožívají radost, ale například u hada, který nemá vyvinuté mimické svaly, žádné emoci nepředpokládáme,“ říká doktorka Lucia Kršková z Katedry živočišné fyziologie a etologie na Přírodovědecké fakultě UK.

I ryby se radují
Radost podle ní dokáže prožívat každé zvíře, přestože její přítomnost bychom například u takové ryby neočekávali. Pokusy na tomto obyvateli vodní říše dokázaly, že použijeme-li atrapy rybiček čističů, které při čištění škrabkají větší ryby, navodíme testovaným rybám stav nápadně podobný lidským pocitům blaha a radosti. Ryby dokonce falešné čističe samy vyhledávaly a slastně se jimi nechávaly škrábat. Po zpracování údajů věci zjistily, že ryby vylučovaly tytéž hormony štěstí (endorfiny) a v mozku bylo drážděno totéž centrum radosti jako u člověka. Podobně je to i při pocitech strachu. Chováme se prakticky stejně a do činnosti se nám zapojují stejná mozková centra.

Věrnost až za hrob
A co láska? Humánní psychologové svraští čelo, podle nich je to cit náležející čistě lidské rase, ale v podstatě je to jen hra se slovy. Pokud chcete, můžeme mluvit o náklonnosti. V behaviorální rovině se projevuje stejně, po fyziologické stránce se v našem i zvířecím těle vylučuje oxytocin, hormon lásky a důvěry. U druhů, které žijí v sociálních skupinách, vzniká velmi silná vazba, u monogamních párů také. Až osmdesát procent hrabošů prériových (Microtus ochrogaster) si v případě, kdy jim uhyne partner, už jiného nenajde a zůstává žít o samotě.

O lásce mateřské nepochybuje nikdo. Fantastickým rodičem je například krysí samice. Vědce kromě její vzorné péče překvapila i neuvěřitelná podobnost s lidskými matkami. Každá má svou vlastní výchovnou metodu, najdete mezi nimi ‚ustrašené‘ matky, které svá mláďata stále kontrolují a přenášejí, nebo ‚pohoďáčky‘ s volnou výchovou. Mimochodem, krysy jsou mimořádně čistotná zvířata, mezi chovateli poměrně oblíbená. Potvrdil nám to i veterinář Vladimír Pagáč, jehož syn přinesl jednou domů potkana. Po počátečním shrožení celé rodiny – babička odmítla vstoupit do bytu, se z něj stal rodinný miláček a nadšená babička si také jednoho obstarala.

Láska k dětem
K tomu, aby se v těle začal produkovat oxytocin, potřebujeme určité podněty. Stačí nám, abychom se podívali do kočárku, uviděli milou tvářičku, velká očička a nastoupí projevy mateřského chování. Nebo abychom vzali do rukou malé štěně. U zvířat to funguje stejně. K lidským mláďatům se chovají jinak než k dospělým. Za vše mluví příklad doktorky Krškové z jejího vlastního obývacího pokoje. „Měli jsme fenu dalmatina, která k sobě nepustila cizí a nikdo, koho neznala, ji nemohl pohladit. Jednou k nám přišla návštěva s malým dítětem, báli jsme se, aby se nestalo něco ošklivého. K našemu překvapení Lyra nechala chlapečka, aby si na ni lehl, prstem jí píchal do tváře a ona se ani nepohnula. Rovněž se později chovala k našim dětem. Byla sice potvora, věděla, že jim lehce ukradne ledajaký pamlsek, ale když jim ji brala z rukou, tlama se jí třásla, dělala to pomalu a jemně, jen aby se nedotkla prstíků. Samec by ve většině případů přišel a chňapl.“

Je mi z tebe špatně
Když jsme u samců, výběr správného partnera je nesmírně důležitý. Vědci zdokumentovali případ v jedné zoologické zahradě, kde vybrali medvědici nevhodného medvěda. Krátce na to, co ho pustili do ohrady, se u samičky objevila porucha chování ve formě zvracení. Samec na ni vyvíjel psychický tlak, jeho negativní vliv se nedal omezit, pomohlo jedině oddělení. Když je později zkusili dát znovu dohromady, problém s zvracením se vrátil.

Pokud tedy máte pocit, že vaše kočka nesnáší hádky, pes se na vás dívá smutnýma očima a křeček má z nudy deprese, možná se nemýlíte. Ti, co vám nevěří, v životě nežili v jedné domácnosti se zvířetem. Antropomorfizace, neboli přenášení lidských vlastností, je u majitelů zvířat v zájmovém chovu zcela běžné. A možná ne až tak nesprávné. Jak jinak by mohly u zvířat fungovat homeopatické přípravky, Bachova terapie či humánní psychofarmaka?!

Dostupné léky pro zvířata

Homeopatika – oficiální veterinární medicína je nemá v seznamu léků, ale mnozí veterináři s nimi mají dobré zkušenosti a poradí vám při jejich výběru. Můžete si koupit hromadně vyráběné přípravky (značka Boiron vyrábí homeopatika jak pro lidi, tak pro zvířata) nebo si necháte namíchat kapky u lékárníka. Používají se na uklidnění, porodní, dýchací, trávicí potíže, na utlumení sexuální žádostivosti… na každý problém, se kterým se setkáte.

Tinktura Valeriána – klasické kozlíkové kapky, které se kdysi používaly v přírodní lékárně ke zklidnění. Na kočky působí přímo euforicky. Často jsou jimi napuštěny kočičí hračky, proto je tak přitahují a uklidňují.

Feromonové preparáty – prodávají se ve formě aplikátorů do zástrčky. Vyměnitelný zásobník obsahuje účinnou látku, která se uvolňuje do ovzduší. Zvíře uklidňuje, je to ideální pomocník, když se stěhujete nebo jedete na dovolenou se zvířetem. Kočka jako typicky teritoriální zvíře nesnáší změnu prostředí, dostane se do stresu, může močit po celém bytě nebo zůstat agresivní. Feromony působí přísně druhově – vyrábějí se speciálně pro kočky (Feliway), psy (D.A.P.) nebo prasata, takže se nemusíte bát, že by ovlivnily vaše chování.

Bachova terapie – bylinné esence z divoce rostoucích rostlin. Přimíchává se pár kapek do pitné vody, harmonizují a odstraňují negativní stavy mysli. Určeny jsou pro lidi, ale majitelé zvířat mají s nimi velmi dobré zkušenosti. Pomáhají například při cestě autem, kterou mnohá zvířata nesnášejí.

Psychofarmaka – předepisují je veterináři, i když majitelé, pokud jim dá lékař na výběr, raději sáhnou po homeopatikách. Zvířecí psychofarmaka ovlivňují neurotransmitery v mozku, fungují na stejném principu jako humánní, vyrábějí je tytéž společnosti. Dokonce vědci zkoušeli účinky antidepresivního léku prozac na papoušku, který si vytrhával peří, a problém vymizel.

Článek Věrný přítel – věrná kopie? se nejdříve objevil na .

Původ označení textilních výrobků „Made in…“ má být podle dnešního rozhodnutí Evropského parlamentu (EP) ve Štrasburku povinné. Tím se má zajistit, aby spotřebitele nikdo neuváděl v omyl. Podle poslanců zákazník musí vědět, kde byl výrobek zhotoven, ať v Číně, Pákistánu, v EU nebo jinde.

Označování Made in… bylo dosud dobrovolné a rozhodovaly o tom jednotlivé členské země EU. Termín, od kterého bude povinné uvádění původu země, ze které textilie pochází, zatím není stanoven. Členské země se musí na něm teprve dohodnout.

Kromě toho by se měly sjednotit v EU i údaje o velikosti košil, triček, šatů a obuvi. Každý výrobek bude muset mít údaje io vlivu materiálů, ze kterých je zhotoven, na zdraví. Především půjde o účinky na alergiky.

Parlament žádal, aby výrobky měly i takzvanou sociální etiketu. Jejím obsahem bude způsob jak vznikl a zda se při jeho výrobě dodržovaly standardy lidských práv. Nepůjde však o papírové etikety, ale o čipy, které se budou dešifrovat na obrazovce u pokladny v obchodě.

Návrhy EP jsou však pouze rámcové. Evropská komise je má do dvou let vypracovat jako návrhy, o kterých se bude ještě diskutovat.

Článek Brusel lze sjednotit údaje o velikosti oblečení se nejdříve objevil na .

Od římských časů
Zatímco v barbarském světě převládal směnný obchod, v Římském impériu se již nakupovalo iv nákupním centru. Tím největším je nedávno zrekonstruovaná Trajánova tržnice v Římě, kterou na svém fóru dal v letech 100 – 112 postavit císař Traján. Obchodní komplex vás i dnes překvapí svou velikostí, kde ve třech patrech se ze širokých chodeb vchází do sto padesáti samostatných místností určených k prodeji nebo sloužících jako provozní kanceláře. Obchodníky byli téměř výlučně muži a za pětasedmdesát let se v záznamech zaměstnanců nacházelo jen sedm žen. Trajánova tržnice však nebyla jediným místem, kde se obchodovalo. K nákupům sloužily i další budovy či uzavřené haly a zboží bylo možné koupit také v pouličních obchodech nebo od potulných obchodníků. Přestože se prodávalo i na ulici, veškeré nabízené zboží kontrolovali zaměstnanci zásobovacího úřadu, kteří tak plnili funkci naší dnešní SOI.

Pod kontrolou města a státu
Městské magistráty Římské říše obvykle organizovaly týdenní trhy, kde nabízeli zboží zejména výrobci a pěstitelé z venkova. Ve velkých městech, zejména v Římě, už tehdy existovaly i specializované trhy, kde se přednostně nabízel například skot, zelenina, ryby, pekárenské výrobky, maso či víno. Město trhy nejen organizovalo, ale dbalo i na pořádek a čistotu, přičemž střepy z použitých přepravních nádob se vyvážely na předem určené smetiště. Část zboží prodávali pravděpodobně i samotní výrobci, čímž se udržovaly nižší ceny. Od 4. století se obchod dostává více pod kontrolu státu, který se snažil regulovat maximální ceny jednotlivých komodit a služeb, aby se obchodníci nepřiměřeně neobohacovali. Ceny pro nejkvalitnější zboží však nastavily podle římské koupěschopnosti, a jelikož v menších městech nebo ve vzdálenějších provinciích si takové drahé zboží nemohly dovolit kupovat, ke slovu se dostávaly levnější napodobeniny – podobně jako dnes „Made in China“.

Středověké trhy u nás
Rozvoj řemeslné a zemědělské výroby v mocnějících středověkých městech vyžadoval i zajištění prodeje těchto produktů a přesto, že část odbytu se vyvážela do přilehlých i vzdálenějších oblastí, jejich prodej závisel zejména na místních trzích a jarmarkech. Právo jejich organizování uděloval král a jejich počet se rozrůstal s objemem místního obchodu a hospodářskou silou měst. Zatímco začátkem 16. století si například Levoča nebo Kežmarok museli vystačit s jedním-dvě týdenními trhy a jedním ročním jarmarkem, brzy se jejich práva rozrostly na několik jarmarků za rok, přičemž některé z nich trvaly i více týdne. Nebylo dne, aby se někde na okolí nekonal jarmark a řemeslníci a sedláci tyto termíny pečlivě sledovali a jejich kalendáři se přizpůsobovala výroba, sběr i zpracování. Počet a data konání trhů se však měnily během válek a epidemií, kdy se striktně zakazovala účast cizincům a pohyb zboží, řemeslníků i obchodníků se omezil na minimum. Trhy byly vítanou příležitostí i pro obce nacházející se na důležitých obchodních cestách, které zřídily stanice na výběr mýta a nepotřebovaly k tomu ani dnešní zdeformované tendry.

Místní měli vždy podporu
Tržiště se stalo srdcem města, přičemž na týdenních trzích mohli prodávat pouze lokální mistři, čímž se přímo podporoval odbyt místních výrobků. Cizí měli možnost nabízet své výrobky jen na jarmarkech. Tam přicházeli obchodníci nejen z okolí, ale také z okolních zemí, a obchodníci z Ruska, Polska, německých zemí, či dokonce z Turecka nebo z Vlámska obohacovali sortiment o luxusní textilie, výrobky ze vzácného dřeva, ryby, jižní ovoce či koření. Cizí obchodníky často ohrožovali zbojníci už cestou na trh a další je čekali na místě, kde museli platit poplatky za účast. Různá příkoří zažívali i během jarmarků – od nepřipuštění na trh, osočování až po hrubé urážky. V některých případech neshody končily u soudu nebo v krajním případě i fyzickým vyhnáním z tržiště. Pokud neshody pokračovaly, řemeslníci se dohodli na bojkotování trhů v jiném městě, dokonce se stávalo, že obyvatelé měli na základě městského nařízení zakázáno pod hrozbou pokuty zúčastnit se trzích ve „znepřáteleném“ městě.

Na trhu musel být řád
Navzdory občasným šarvátkám a sporům se většina dění na trhu řídila tržním řádem, který určovala místní rada, respektive magistrát. V něm se stanovovaly termíny trhů a jarmarků, aktualizovala se pravidla prodeje, určovala se řešení sporů. Zadefinovány byly i způsoby kontroly zboží, zejména jeho původu a kvality. Přitom zjištěnou nekvalitu trestali hned na místě zabavením zboží, pokutou nebo i dodatečně – přípisy adresovanými cechem a místním úřadem, odkud obchodník pocházel.

Díky tomu se nám zachovaly stížnosti Kežmarčanov, že sledě z Gdaňska, což v mimořádně teplém únoru v roce 1496 přivezli na jarmark u příležitosti svátku Očištění Panny Marie, velmi \“nevoněly\“. Kontrolovala se i správnost mír a vah, což bylo do zavedení moderní metrologie na Slovensku dost obtížné a pomohlo až zřízení 11 úřadů na ověřování mír a vah v roce 1876. Kupujícím však stejně většinou stačily poměrné veličiny a než neznali metr a kilogram, vystačili si s hrstí, palcem, loktem, pídí, holbou, sahou. Nebo si koupili něčeho za hrnek, gbel, či rovnou celou fúru – tak, jak to dokázali vizuálně zhodnotit a doma už neměli možnost převažovat a pak zuřit, že je zase někdo ošmekl.

Slovenské venkovské trhy
Kromě ekonomického rozměru mělo tržiště odjakživa i komunikační rozměr – zde se lidé setkali a poznávali, zde se šířily novinky a „zaručené zvěsti“ a budovalo se sociální vědomí. Na trh chodily buď překupnice, které skupovaly po vesnicích zboží a přebytečné produkty, nebo si na něj vyhradili čas i samotní řemeslníci či pěstitelé. Tak jako doma, i na tržišti měli muži a ženy své nezaměnitelné povinnosti a funkce.

Zatímco muži většinou pečovali o dopravu na trh, ženy prodávaly doma dodělané zemědělské produkty. Na trh se nosila drůbež, máslo, sýry, vajíčka, ryby, houby, zelenina a ovoce, med nebo alkoholické nápoje – podle toho, co tržní řád umožňoval. Muži zase prodávali kůži, obilí, slámu, palivové a stavební dřevo či uhlí. Při prodeji skotu, ovcí nebo koní bývali zpravidla oba manželé, ale peníze měla pod kontrolou žena. Pod kontrolou musela obvykle mít i svého muže, aby se nezapomněl v hospodě a na „borg“ (na dluh) neminul víc, než vydělali.

Atmosféra novodobých trhů
Byly časy, kdy si všechna města dávala mimořádně záležet na kvalitě a úrovni trhů a jarmarků, neboť kromě výdělku byly i zrcadlem jejich síly a úrovně. V Bratislavě vznikla tradice městských trhů v polovině 15. století a s nimi se začaly zakládat i veřejné studny na náměstích a tržištích. Voda se z nich čerpala ručně a tyto veřejné studny kromě tržišť zásobovaly vodou i okolní domy, protože první jednoduché vodovody se začaly ve městě zavádět až o padesát let později. A tak do té doby museli vystačit s dobrým vínem a pivem.

Vesele bylo hlavně na výročních trzích, hodech a jarmarkech, když si na své přišli staří i mladí i díky atraktivním kolotočům, střelnicím, kouzelníkům a svátek nastal, když tam se svou maringotkou zavítal i kinematografista. Pokud měl smůlu a ve vesnici nebo v té části města ještě nebyla zavedena elektřina, lidé se museli uskromnit s divadelní hrou nebo loutkovým představením. Koncem 19. století začala tržiště nahrazovat krytými tržnicemi – ta se postavila ve všech větších městech v Evropě včetně Bratislavy. Jejich osud se však v mnoha případech již naplnil.

Tržiště v ohrožení
Tržiště jsou dodnes místem, kde se nejen prodávalo, ale kde se i žilo, komunikovalo, žertovalo a překáralo, místem, kde se potkávaly rodiny, známí i neznámí. Zde se dalo podebatovat o způsobu chovu, pěstování, získat recepty pro ideální úpravu nebo návod ke správnému zavařování, případně mrazení koupeného ovoce a zeleniny. Sortiment se časem mění a dnes už nikdo nepřijde na trh prodávat uhlí, syrové kůže nebo seno, ale v nabídce je zase více průmyslového zboží, drogerie, oblečení nebo obuvi.

Na jednotlivých tržních místech klesá počet stánků se sezónní zeleninou a ovocem a stále méně starších vesničanů se unouvá přijet do města prodat květiny, vajíčka nebo bylinky. Změna nabídky souvisí i se změnou chování kupujících, kteří upřednostňují jistotu nižší ceny nabízenou v hypermarketech, před nejistotou vyšší kvality, kterou možná získají koupí na trhu. Tržiště se často nacházejí na lukrativních pozemcích poblíž městských center a síla peněz developerů je často i pro městské poslance silnějším argumentem než tradice. Tržiště se poté likvidují nebo stěhují do méně zajímavých lokalit, kde se už lidé nenaučí chodit, a tak tam i postupně zaniknou.

Podpora místních
V některých zemích jsou tržiště součástí národního koloritu měst a obcí, a tak například ve Francii (zatím) je neredukovala ani pod vlivem obchodních řetězců, ačkoli generace prvovýrobců a tržníků (často v jedné osobě) výrazně stárne. Mnohé národy mají zdravý zákaznický patriotismus a většina je natolik uvědomělá, že si přednostně koupí ovoce, zeleninu a maso pocházející z domácích farem, čímž zpětně podporuje své výrobce, místní ekonomiku i své zdraví. Tam, kde se úspěšně podařilo tržiště zdecimovat (Velká Británie, Česko), dělají dnes drahou kampaň na podporu nových „farmářských trhů“, aby navrátili kvalitní a čerstvé místní produkty lidem.

Nejasná perspektiva
My se zjevně ubíráme českou cestou a pochybuji, že zvládneme tento proces zvrátit. Ale i kdybychom do rána všichni zmoudřeli nebo nějakým interním nařízením vyfaulovali zahraniční dovozce z trhu, už by nám to vůbec nepomohlo, protože domácí zeleniny je dnes nedostatek. Výrazně se zredukoval počet velkých i malých pěstitelů, které nikdo nesdružuje, nekoordinuje, nezastupuje ani ve vztahu k obchodním řetězcům nebo k zákazníkům. Neexistují minimální výkupní ceny zeleniny a pěstitel netuší, za jaké ceny svoji produkci prodá, a tak neumí odhadnout, co se mu vyplatí pěstovat. Přitom naše spotřeba zeleniny je v porovnání s vyspělými státy EU zhruba poloviční, což zdraví našich občanů nijak nepřidá.

I když část obchodu se přenáší na internet, zatím doba nedozrála k tomu, abyste si zeleninu, ovoce, králíka či slepici koupili od oblíbeného farmáře on line. O oblíbená tržiště a tržnice lidé bojují iv cizině, vytvářejí skupiny na sociálních sítích, získávají podporu úřadů i známých osobností. Nebuďme nevšímaví a angažujme se za zachování a rozvoj našich tržišť, aby jejich jedinečná atmosféra nepřežila jen ve vzpomínkách.

Již v nejstarších privilegiích se povoluje občanům uspořádat jeden den v týdnu trh. Od 15. století to bývalo ve středu. Kromě toho se konal patnáctidenní trh na svátek svatého Vavřince, výroční trh v postním období a svatomichalský výroční trh konaný od roku 1474 před Michalskou bránou. Trhy se sortimentem postupně specializovaly a na nynějším Františkánském náměstí se například prodávaly ryby a chléb, na Hurbanově náměstí byl uhelný trh, na dolním konci Kamenného náměstí se nacházel drůbeží a obilný trh, rybní trh byl tradičně na Rybním náměstí.

Trhy se postupně přemístily za městská opevnění a další tržiště vznikala iv okrajových částech města a okolních obcích. Začátkem minulého století se postavila krytá tržnice ve Starém Městě jako menší sestra tržnic stavěných koncem 19. století v Paříži, Praze, Londýně, Budapešti a jiných evropských velkoměstech. Ve Starém Městě se už nacházejí jen zanikající tržiště Jedlíková a Žilinská, přitom větší zájem je o místa vyhrazena na příležitostné trhy, které se organizují zejména před Velikonocemi a před Vánocemi.

Stará tržnice
Budova Městské tržnice vyrostla v roce 1910 na místě tržiště známého od 16. století jako „chlebový či obilný trh“ v prostoru na jihovýchodním okraji někdejšího gotického města. Po architektonické a stavební stránce připomíná tehdy moderní ocelové stavby navrhované po vzoru slavné Eiffelovky. Vysoké ocelové pilíře a půlkruhové oblouky jsou typické pro eklektickou architekturu a navozují dojem tradiční baziliky. Tržnice poskytovala místo téměř pro tisícovku prodavačů a svým vybavením patřila tehdy mezi nejmodernější. Její sláva trvala padesát let. Potom tržnici komunisté zrušili a budova sloužila pro různé účely, přičemž postupně chátrala.

V roce 1986 byla zapsána do seznamu technických památek a v 90. letech ji zrekonstruovali, aby znovu zažila krátké momenty slávy po svém znovuotevření v roce 2000. Přestože se v ní obchodní život slibně rozproudil, po osmi letech ji opět zavřeli a dnes je její osud opět nejistý, protože momentálně žádný investor nemá o ni zájem a město koketuje s myšlenkou jejího využití pro kulturní účely. Obyvatelé Starého Města by z ní měli raději obdobu vídeňského Naschmarkt trhu, který se kromě nákupů a kvalitních restaurací využívá i jako místo setkání Vídeňanů. Zatímco ostatní evropská města si svá cenná zákoutí chrání, uprostřed Bratislavy umírá tradice, a nepomohou jí ani televizní tancovačky, co se v ní v poslední době realizovaly.

Osudy klasických bratislavských tržišť jsou nejisté. Zanedlouho bude problém dostat čerstvé ovoce a zeleninu od jejích pěstitelů. Nejedná se o planý poplach. Postupně se zavírají i trhy s nejdlouhodobějšími tradicemi. Do konce roku ještě poslouží tržnice na Žilinské, nejistý je i osud tržních míst na Polní vedle Medické zahrady. Tržiště zanikají iv ostatních částech města a loni se zrušila tržiště na Brezovské a na rohu Riazanské a Kukučínovy ulice. Minulostí je i trh v Karlově Vsi. Scvrkává se i Centrální tržiště na Miletičově ulici, které již nebylo roky opravováno a jeho nevyhovující stav vyžaduje rozsáhlejší rekonstrukci.

Podobně špatně je na tom i Hlavní tržnice na Trnavském mýtu, která má už lepší roky dávno za sebou a již nenabízí to, co před pár lety. Její atraktivitu zvyšuje jedině několik prodejen s tradičními slovenskými sýry a výrobky z ovčího mléka a jednodušší parkování, které je neuralgickým bodem ostatních bratislavských tržišť. V Petržalce jsou stále tržiště na Mlynarovičově a Vígľašské; v Novém Městě na Osadné; v Ružinově fungují trhy na Herlianské, Bachové, Kašmírské a Martinčekové, svá miniaturní tržní místa si zatím zachovává i Dúbravka a Lamač. Do kdy?

Sezónní nabídka tržišť
Nabídka tržníků byla zejména v minulosti odrazem ročního období, a dokud nebyly vyhřívané a osvětlované skleníky a velkosklady se zeleninou a ovocem z dovozu, všichni byli odkázáni na totéž slunce a na stejné vrtochy počasí. Každý měsíc je na tržišti něčím zvláštní a typický, přičemž labužník ocení hlavně výběr sezónních plodin, jejichž konzumace je nejideálnější v době jejich přirozeného zrání a sklizně. Mrtvými měsíci obchodování byly a zůstávají zimní měsíce – leden až březen, kdy je nabídka zredukována na uskladněnou zeleninu a ovoce, kvašené a sušené produkty, pekárenské výrobky, ořechy a drůbež.

S prvním jarním oteplením všichni spěchají na trh s rychlenými ředkvičkami a mladou cibulkou. Nezkušený pěstitel, ve snaze dosáhnout pěkné úrody může nabídnout pěknou dusičnanovou bombu, zejména v případě konzumace zelené listové zeleniny, jako je špenát nebo šťavel. Ani jarní zelenina v hypermarketech nic negarantuje, protože ačkoli naši velkopěstitelé mají obvykle lépe zvládnuté agrochemické postupy, dodaná zelenina už většinou nepochází ze Slovenska a nakonec ani nepodléhá přísnějším nebo častějším inspekcím než ta na trhu. Proto pokud je to možné, najděte si osvědčeného pěstitele se zaručenou kvalitou. Tržiště zažívá každoroční „boom“ v létě a na podzim, kdy je radost chodit mezi stánky a vybírat si. Při nákupu platí stejná pravidla, jako v obchodech.

Prodávající je vždy povinen při prodeji vydat doklad o zaplacení.
I na zboží koupené na tržišti platí dvouletá záruka.
Pokud ovoce a zeleninu prodává na tržišti soukromá osoba jako přebytky vlastní produkce, na zboží se nevztahují evropské normy – nařízení Evropské unie ohledně obchodní kvality platí pouze tehdy, pokud je prodávají podnikatelé.
Každý trh má svá pravidla prodeje a zboží, které se může a nesmí prodávat stanovuje správce.
Příklad zákazu prodeje z Tržního řádu tržiště na Žilinské ulici v Bratislavě
zbraně a střelivo,
výbušniny a pyrotechnické výrobky,
tisk a jiné věci, které ohrožují mravnost,
tabák a tabákové výrobky (kromě stánků s celoročním provozem určených k prodeji tisku),
líh, destiláty a spotřebitelsky balené alkoholické nápoje,
geneticky modifikované potraviny
jedy a psychotropní látky,
léky,
automobily, motocykly, jejich součástky a příslušenství,
chráněné druhy živočichů a nebezpečné živočichy,
chráněné rostliny,
živá zvířata s výjimkou tržních konzumních ryb

Tip redakce: Nechte se inspirovat chutnými recepty, které z Vás udělají hvězdu kuchyně.

Článek Tržiště – zahrada labužníka se nejdříve objevil na .

Refreshingly, what was expected of her was the same thing that was expected of Lara Stone: to take a beautiful picture.

We were making our way to the Rila Mountains, where we were visiting the Rila Monastery where we enjoyed scrambled eggs, toast, mekitsi, local jam and peppermint tea.

We wandered the site with other tourists

Yet strangely the place did not seem crowded. I’m not sure if it was the sheer size of the place, or whether the masses congregated in one area and didn’t venture far from the main church, but I didn’t feel overwhelmed by tourists in the monastery.

Headed over Lions Bridge and made our way to the Sofia Synagogue, then sheltered in the Central Market Hall until the recurrent (but short-lived) mid-afternoon rain passed.

Feeling refreshed after an espresso, we walked a short distance to the small but welcoming Banya Bashi Mosque, then descended into the ancient Serdica complex.

We were exhausted after a long day of travel, so we headed back to the hotel and crashed.

I had low expectations about Sofia as a city, but after the walking tour I absolutely loved the place. This was an easy city to navigate, and it was a beautiful city – despite its ugly, staunch and stolid communist-built surrounds. Sofia has a very average facade as you enter the city, but once you lose yourself in the old town area, everything changes.

Clothes can transform your mood and confidence. Fashion moves so quickly that, unless you have a strong point of view, you can lose integrity. I like to be real. I don’t like things to be staged or fussy. I think I’d go mad if I didn’t have a place to escape to. You have to stay true to your heritage, that’s what your brand is about.

Článek The Next Wave of Superheroes Has Arrived with Astonishing Impact se nejdříve objevil na .

Refreshingly, what was expected of her was the same thing that was expected of Lara Stone: to take a beautiful picture.

We were making our way to the Rila Mountains, where we were visiting the Rila Monastery where we enjoyed scrambled eggs, toast, mekitsi, local jam and peppermint tea.

We wandered the site with other tourists

Yet strangely the place did not seem crowded. I’m not sure if it was the sheer size of the place, or whether the masses congregated in one area and didn’t venture far from the main church, but I didn’t feel overwhelmed by tourists in the monastery.

Headed over Lions Bridge and made our way to the Sofia Synagogue, then sheltered in the Central Market Hall until the recurrent (but short-lived) mid-afternoon rain passed.

Feeling refreshed after an espresso, we walked a short distance to the small but welcoming Banya Bashi Mosque, then descended into the ancient Serdica complex.

We were exhausted after a long day of travel, so we headed back to the hotel and crashed.

I had low expectations about Sofia as a city, but after the walking tour I absolutely loved the place. This was an easy city to navigate, and it was a beautiful city – despite its ugly, staunch and stolid communist-built surrounds. Sofia has a very average facade as you enter the city, but once you lose yourself in the old town area, everything changes.

Clothes can transform your mood and confidence. Fashion moves so quickly that, unless you have a strong point of view, you can lose integrity. I like to be real. I don’t like things to be staged or fussy. I think I’d go mad if I didn’t have a place to escape to. You have to stay true to your heritage, that’s what your brand is about.

Článek Watch Awesome Kate Go Full Cooking Pro in England this Week se nejdříve objevil na .

Refreshingly, what was expected of her was the same thing that was expected of Lara Stone: to take a beautiful picture.

We were making our way to the Rila Mountains, where we were visiting the Rila Monastery where we enjoyed scrambled eggs, toast, mekitsi, local jam and peppermint tea.

We wandered the site with other tourists

Yet strangely the place did not seem crowded. I’m not sure if it was the sheer size of the place, or whether the masses congregated in one area and didn’t venture far from the main church, but I didn’t feel overwhelmed by tourists in the monastery.

Headed over Lions Bridge and made our way to the Sofia Synagogue, then sheltered in the Central Market Hall until the recurrent (but short-lived) mid-afternoon rain passed.

Feeling refreshed after an espresso, we walked a short distance to the small but welcoming Banya Bashi Mosque, then descended into the ancient Serdica complex.

We were exhausted after a long day of travel, so we headed back to the hotel and crashed.

I had low expectations about Sofia as a city, but after the walking tour I absolutely loved the place. This was an easy city to navigate, and it was a beautiful city – despite its ugly, staunch and stolid communist-built surrounds. Sofia has a very average facade as you enter the city, but once you lose yourself in the old town area, everything changes.

Clothes can transform your mood and confidence. Fashion moves so quickly that, unless you have a strong point of view, you can lose integrity. I like to be real. I don’t like things to be staged or fussy. I think I’d go mad if I didn’t have a place to escape to. You have to stay true to your heritage, that’s what your brand is about.

Článek Silicon Valley Guru Affected by the Fulminant Slashed Investments se nejdříve objevil na .

Refreshingly, what was expected of her was the same thing that was expected of Lara Stone: to take a beautiful picture.

We were making our way to the Rila Mountains, where we were visiting the Rila Monastery where we enjoyed scrambled eggs, toast, mekitsi, local jam and peppermint tea.

We wandered the site with other tourists

Yet strangely the place did not seem crowded. I’m not sure if it was the sheer size of the place, or whether the masses congregated in one area and didn’t venture far from the main church, but I didn’t feel overwhelmed by tourists in the monastery.

Headed over Lions Bridge and made our way to the Sofia Synagogue, then sheltered in the Central Market Hall until the recurrent (but short-lived) mid-afternoon rain passed.

Feeling refreshed after an espresso, we walked a short distance to the small but welcoming Banya Bashi Mosque, then descended into the ancient Serdica complex.

We were exhausted after a long day of travel, so we headed back to the hotel and crashed.

I had low expectations about Sofia as a city, but after the walking tour I absolutely loved the place. This was an easy city to navigate, and it was a beautiful city – despite its ugly, staunch and stolid communist-built surrounds. Sofia has a very average facade as you enter the city, but once you lose yourself in the old town area, everything changes.

Clothes can transform your mood and confidence. Fashion moves so quickly that, unless you have a strong point of view, you can lose integrity. I like to be real. I don’t like things to be staged or fussy. I think I’d go mad if I didn’t have a place to escape to. You have to stay true to your heritage, that’s what your brand is about.

Článek Sneak Peak: Best Smart Home Gadgets & Features of 2020 se nejdříve objevil na .