Chodí na operace kyčlí, k zubaři, bolívá jejich zanícený žaludek a pokud mají nedostatek lásky, trpí. Právě v těchto dnech, kdy je v plném proudu alergická sezóna, smrkají a kýchají, některé nesnášejí slunce. Jsou to stále zvířata nebo k nim máme přistupovat jako ke zmenšeným kopiím lidí?
Kdybychom nevěděli, že mluvíme s veterinářem, byla by to standardní debata o nemocech. Není snad lidské diagnózy, která by se nevyskytovala iu našich čtyřnohých mazlíčků. Sedíme v ambulanci veterinární kliniky MVDr. Vladimíra Pagáča v Bratislavě a sledujeme zvířecí pacienty. Nejčastěji sem přicházejí se záněty žaludku, střev a hrtanu, různými stomatitidami, bronchitidami, bronchopneumoniemi a záněty průdušnice. Stejně často je trápí zuby, velkým problémem malých pejsků je paradentóza.
Stále častěji rakovina
Operuje se zde každý den a vynecháme-li zranění po bitvách či spolknutí předmětů, musíme smutně konstatovat, že nejčastějším důvodem jsou nádorová onemocnění. „Bohužel, poslední roky stále častěji,“ říká Vladimír Pagáč. U fen je to hlavně rakovina mléčné žlázy (stejně jako u žen), u psů prostata, ledviny, žaludek a střeva. Nelze říci, že by se výskyt nádorových onemocnění zvyšoval, spíše to poukazuje na lepší diagnostiku. „Záchytnost je rozhodně vyšší než v minulosti a hlavně dřívější, což nám dovoluje lépe léčit,“ vysvětluje lékař. Na rozdíl od nás zvířata nemají stres z operace a pooperační stavy snášejí velmi dobře. Už po čtyřiadvaceti hodinách se chovají, jako by se nic nestalo, a snaží se plně fungovat.
Tak jako starý člověk, i starý pes má své dny. Někdy jen leží a nevnímá okolní svět
Nejsme sami, koho trápí alergie
Šok ze zjištění rakoviny u svého čtyřnohého přítele zažilo již mnoho majitelů, ale zvířatům znepříjemňují život i jiná, typicky civilizační onemocnění. Pokud vidíte v letních vedrech pobíhat psa oblečeného do lehkého kabátku, není to rozmar jeho majitele. Přestože to zní neuvěřitelně, je to pes alergik. Nesnáší slunce, vyhazují se mu vyrážky až hnisavé záněty. Kožní alergie trápí hlavně bílé psy, pro dalmatiny platí, že čím méně teček, tím více problémů. Pokud se v duchu usmíváte nad myšlenkou, zda by jim nepomohl opalovací krém, máte naprostou pravdu.
Stejně jako světlé typy lidí i bílé a bezsrsté psy by se měli před vycházkou natřít kvalitním vysokofaktorovým krémem. Horší to je u pylových alergií. Zvířatům slzí oči, teče jim z čenichu, kýchají. Antihistaminika nezabírají, řeší se to podáváním kortikoidů. Potravinové alergie se projevují tím, že pes se vysype po celém těle a donekonečna se škrábe. Poté, co vyloučíte kožní parazity, je třeba jít na krev a udělat mu alergotesty. Zjistíte, že mu nedělá dobře hovězí maso nebo kuřecí, nasadíte celoživotní hypoalergenní dietu a problém je vyřešen.
Nelze odhadnout, zda kdysi domácí zvířata méně trpěla nemocemi, případně, zda by je ve volné přírodě netrápila civilizační onemocnění. Své určitě sehrává městský smog, největší znečištění se drží do výšky sedmdesát centimetrů nad zemí. Významnou roli hraje i věk. Při dobré péči se pes dožívá až patnáct let, ale na stáří se u něj začíná objevovat řada nemocí, což by bylo v přírodě nemožné. Tam stačí malé oslabení a usmrtí jej predátor. Rakovina nemá šanci propuknout.
Stáří – nemoc
Napůl žertem se ptáme, jestli může staré psy trápit i něco takového jako stařecká demence. „Samozřejmě,“ odpovídá Pagáč. Sám je majitelem patnáctileté feny, která má za sebou dvě mozkové příhody a již po první na ní zpozorovaly evidentní změny v chování. „Tak jako starý člověk i ona má své dobré a špatné dny. Někdy jako kdyby nevnímala okolní svět, je soustředěna jen na sebe, z letargie ji přebere jediné jídlo. Když s ní jdu na procházku, vleče se z nohy na nohu a v parku se postaví do středu trávníku a nechce se pohnout. Ale přijde další den, ona se probere a funguje jako štěně. Skáče, těší se. Přitom bere každý den tytéž léky,“ říká Pagáč.
Heidy má svůj dávkovač léků, sedmidenní komůrku, ráno jedna hromádka, večer druhá. Bere geriatrikum (zlepšuje periferní prokrvení, lépe jí pracuje srdeční sval, lépe dýchá, vidí, slyší), kloubní výživu (má artrózu), preparát na podporu mozkové činnosti (pro mozkovou ischemii) a revmatika.
„Obecně máme mezi starými psy hodně kardiaků,“ říká veterinář. Někteří psi začnou být na stáří vysloveně agresivní, ale nesouvisí to s jejich povahou, ale s bolestivými stavy. Často jsou za tím zuby, majitelé už nechtějí psa trápit ošetřením, bojí se, že by to nepřežil. Ale z bolesti zubů jsou psi nervózní a bakterie z dutiny ústní se šíří do organismu, způsobují problémy se srdcem a podobně.
Mají také emoce?
Po tolik příbuznosti lidských a zvířecích chorob se logicky natíská otázka psychického prožívání zvířat. I v tom se tak podobáme? Naše soužití prošlo určitým historickým vývojem. V minulosti byla zvířata často vnímána spíše jako fungující strojky, mohli jste s nimi dělat cokoli a jejich prožívání či emoce nikdo neřešil. Teprve ve třicátých letech minulého století vznikla etologie, vědní obor zabývající se chováním zvířat. Její základy položil rakouský zoolog Konrad Lorenz, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu.
Dnes jsou již některé emoce zvířat vědecky potvrzeny a víme, že fungují na stejné bázi jako u člověka. Na těch základních se shodne většina biologů a etologů. Radost a strach lze totiž změřit. „Lidé mají velkou tendenci odečítat emoce z tváře zvířat. U psa nebo šimpanze si umíme představit, že prožívají radost, ale například u hada, který nemá vyvinuté mimické svaly, žádné emoci nepředpokládáme,“ říká doktorka Lucia Kršková z Katedry živočišné fyziologie a etologie na Přírodovědecké fakultě UK.
I ryby se radují
Radost podle ní dokáže prožívat každé zvíře, přestože její přítomnost bychom například u takové ryby neočekávali. Pokusy na tomto obyvateli vodní říše dokázaly, že použijeme-li atrapy rybiček čističů, které při čištění škrabkají větší ryby, navodíme testovaným rybám stav nápadně podobný lidským pocitům blaha a radosti. Ryby dokonce falešné čističe samy vyhledávaly a slastně se jimi nechávaly škrábat. Po zpracování údajů věci zjistily, že ryby vylučovaly tytéž hormony štěstí (endorfiny) a v mozku bylo drážděno totéž centrum radosti jako u člověka. Podobně je to i při pocitech strachu. Chováme se prakticky stejně a do činnosti se nám zapojují stejná mozková centra.
Věrnost až za hrob
A co láska? Humánní psychologové svraští čelo, podle nich je to cit náležející čistě lidské rase, ale v podstatě je to jen hra se slovy. Pokud chcete, můžeme mluvit o náklonnosti. V behaviorální rovině se projevuje stejně, po fyziologické stránce se v našem i zvířecím těle vylučuje oxytocin, hormon lásky a důvěry. U druhů, které žijí v sociálních skupinách, vzniká velmi silná vazba, u monogamních párů také. Až osmdesát procent hrabošů prériových (Microtus ochrogaster) si v případě, kdy jim uhyne partner, už jiného nenajde a zůstává žít o samotě.
O lásce mateřské nepochybuje nikdo. Fantastickým rodičem je například krysí samice. Vědce kromě její vzorné péče překvapila i neuvěřitelná podobnost s lidskými matkami. Každá má svou vlastní výchovnou metodu, najdete mezi nimi ‚ustrašené‘ matky, které svá mláďata stále kontrolují a přenášejí, nebo ‚pohoďáčky‘ s volnou výchovou. Mimochodem, krysy jsou mimořádně čistotná zvířata, mezi chovateli poměrně oblíbená. Potvrdil nám to i veterinář Vladimír Pagáč, jehož syn přinesl jednou domů potkana. Po počátečním shrožení celé rodiny – babička odmítla vstoupit do bytu, se z něj stal rodinný miláček a nadšená babička si také jednoho obstarala.
Láska k dětem
K tomu, aby se v těle začal produkovat oxytocin, potřebujeme určité podněty. Stačí nám, abychom se podívali do kočárku, uviděli milou tvářičku, velká očička a nastoupí projevy mateřského chování. Nebo abychom vzali do rukou malé štěně. U zvířat to funguje stejně. K lidským mláďatům se chovají jinak než k dospělým. Za vše mluví příklad doktorky Krškové z jejího vlastního obývacího pokoje. „Měli jsme fenu dalmatina, která k sobě nepustila cizí a nikdo, koho neznala, ji nemohl pohladit. Jednou k nám přišla návštěva s malým dítětem, báli jsme se, aby se nestalo něco ošklivého. K našemu překvapení Lyra nechala chlapečka, aby si na ni lehl, prstem jí píchal do tváře a ona se ani nepohnula. Rovněž se později chovala k našim dětem. Byla sice potvora, věděla, že jim lehce ukradne ledajaký pamlsek, ale když jim ji brala z rukou, tlama se jí třásla, dělala to pomalu a jemně, jen aby se nedotkla prstíků. Samec by ve většině případů přišel a chňapl.“
Je mi z tebe špatně
Když jsme u samců, výběr správného partnera je nesmírně důležitý. Vědci zdokumentovali případ v jedné zoologické zahradě, kde vybrali medvědici nevhodného medvěda. Krátce na to, co ho pustili do ohrady, se u samičky objevila porucha chování ve formě zvracení. Samec na ni vyvíjel psychický tlak, jeho negativní vliv se nedal omezit, pomohlo jedině oddělení. Když je později zkusili dát znovu dohromady, problém s zvracením se vrátil.
Pokud tedy máte pocit, že vaše kočka nesnáší hádky, pes se na vás dívá smutnýma očima a křeček má z nudy deprese, možná se nemýlíte. Ti, co vám nevěří, v životě nežili v jedné domácnosti se zvířetem. Antropomorfizace, neboli přenášení lidských vlastností, je u majitelů zvířat v zájmovém chovu zcela běžné. A možná ne až tak nesprávné. Jak jinak by mohly u zvířat fungovat homeopatické přípravky, Bachova terapie či humánní psychofarmaka?!
Dostupné léky pro zvířata
Homeopatika – oficiální veterinární medicína je nemá v seznamu léků, ale mnozí veterináři s nimi mají dobré zkušenosti a poradí vám při jejich výběru. Můžete si koupit hromadně vyráběné přípravky (značka Boiron vyrábí homeopatika jak pro lidi, tak pro zvířata) nebo si necháte namíchat kapky u lékárníka. Používají se na uklidnění, porodní, dýchací, trávicí potíže, na utlumení sexuální žádostivosti… na každý problém, se kterým se setkáte.
Tinktura Valeriána – klasické kozlíkové kapky, které se kdysi používaly v přírodní lékárně ke zklidnění. Na kočky působí přímo euforicky. Často jsou jimi napuštěny kočičí hračky, proto je tak přitahují a uklidňují.
Feromonové preparáty – prodávají se ve formě aplikátorů do zástrčky. Vyměnitelný zásobník obsahuje účinnou látku, která se uvolňuje do ovzduší. Zvíře uklidňuje, je to ideální pomocník, když se stěhujete nebo jedete na dovolenou se zvířetem. Kočka jako typicky teritoriální zvíře nesnáší změnu prostředí, dostane se do stresu, může močit po celém bytě nebo zůstat agresivní. Feromony působí přísně druhově – vyrábějí se speciálně pro kočky (Feliway), psy (D.A.P.) nebo prasata, takže se nemusíte bát, že by ovlivnily vaše chování.
Bachova terapie – bylinné esence z divoce rostoucích rostlin. Přimíchává se pár kapek do pitné vody, harmonizují a odstraňují negativní stavy mysli. Určeny jsou pro lidi, ale majitelé zvířat mají s nimi velmi dobré zkušenosti. Pomáhají například při cestě autem, kterou mnohá zvířata nesnášejí.
Psychofarmaka – předepisují je veterináři, i když majitelé, pokud jim dá lékař na výběr, raději sáhnou po homeopatikách. Zvířecí psychofarmaka ovlivňují neurotransmitery v mozku, fungují na stejném principu jako humánní, vyrábějí je tytéž společnosti. Dokonce vědci zkoušeli účinky antidepresivního léku prozac na papoušku, který si vytrhával peří, a problém vymizel.
