Čtvrtek, 28 března, 2024
DomůPro ženyTržiště – zahrada labužníka

Tržiště – zahrada labužníka

Jarmoky, tržiště a tržnice dotváří kolorit a atmosféru měst a obcí. Měly by být synonymem kvality, pestrosti nabídky a příjemného nakupování. Proč jsou u nás na ústupu?

Od římských časů
Zatímco v barbarském světě převládal směnný obchod, v Římském impériu se již nakupovalo iv nákupním centru. Tím největším je nedávno zrekonstruovaná Trajánova tržnice v Římě, kterou na svém fóru dal v letech 100 – 112 postavit císař Traján. Obchodní komplex vás i dnes překvapí svou velikostí, kde ve třech patrech se ze širokých chodeb vchází do sto padesáti samostatných místností určených k prodeji nebo sloužících jako provozní kanceláře. Obchodníky byli téměř výlučně muži a za pětasedmdesát let se v záznamech zaměstnanců nacházelo jen sedm žen. Trajánova tržnice však nebyla jediným místem, kde se obchodovalo. K nákupům sloužily i další budovy či uzavřené haly a zboží bylo možné koupit také v pouličních obchodech nebo od potulných obchodníků. Přestože se prodávalo i na ulici, veškeré nabízené zboží kontrolovali zaměstnanci zásobovacího úřadu, kteří tak plnili funkci naší dnešní SOI.

Pod kontrolou města a státu
Městské magistráty Římské říše obvykle organizovaly týdenní trhy, kde nabízeli zboží zejména výrobci a pěstitelé z venkova. Ve velkých městech, zejména v Římě, už tehdy existovaly i specializované trhy, kde se přednostně nabízel například skot, zelenina, ryby, pekárenské výrobky, maso či víno. Město trhy nejen organizovalo, ale dbalo i na pořádek a čistotu, přičemž střepy z použitých přepravních nádob se vyvážely na předem určené smetiště. Část zboží prodávali pravděpodobně i samotní výrobci, čímž se udržovaly nižší ceny. Od 4. století se obchod dostává více pod kontrolu státu, který se snažil regulovat maximální ceny jednotlivých komodit a služeb, aby se obchodníci nepřiměřeně neobohacovali. Ceny pro nejkvalitnější zboží však nastavily podle římské koupěschopnosti, a jelikož v menších městech nebo ve vzdálenějších provinciích si takové drahé zboží nemohly dovolit kupovat, ke slovu se dostávaly levnější napodobeniny – podobně jako dnes „Made in China“.

Středověké trhy u nás
Rozvoj řemeslné a zemědělské výroby v mocnějících středověkých městech vyžadoval i zajištění prodeje těchto produktů a přesto, že část odbytu se vyvážela do přilehlých i vzdálenějších oblastí, jejich prodej závisel zejména na místních trzích a jarmarkech. Právo jejich organizování uděloval král a jejich počet se rozrůstal s objemem místního obchodu a hospodářskou silou měst. Zatímco začátkem 16. století si například Levoča nebo Kežmarok museli vystačit s jedním-dvě týdenními trhy a jedním ročním jarmarkem, brzy se jejich práva rozrostly na několik jarmarků za rok, přičemž některé z nich trvaly i více týdne. Nebylo dne, aby se někde na okolí nekonal jarmark a řemeslníci a sedláci tyto termíny pečlivě sledovali a jejich kalendáři se přizpůsobovala výroba, sběr i zpracování. Počet a data konání trhů se však měnily během válek a epidemií, kdy se striktně zakazovala účast cizincům a pohyb zboží, řemeslníků i obchodníků se omezil na minimum. Trhy byly vítanou příležitostí i pro obce nacházející se na důležitých obchodních cestách, které zřídily stanice na výběr mýta a nepotřebovaly k tomu ani dnešní zdeformované tendry.

Místní měli vždy podporu
Tržiště se stalo srdcem města, přičemž na týdenních trzích mohli prodávat pouze lokální mistři, čímž se přímo podporoval odbyt místních výrobků. Cizí měli možnost nabízet své výrobky jen na jarmarkech. Tam přicházeli obchodníci nejen z okolí, ale také z okolních zemí, a obchodníci z Ruska, Polska, německých zemí, či dokonce z Turecka nebo z Vlámska obohacovali sortiment o luxusní textilie, výrobky ze vzácného dřeva, ryby, jižní ovoce či koření. Cizí obchodníky často ohrožovali zbojníci už cestou na trh a další je čekali na místě, kde museli platit poplatky za účast. Různá příkoří zažívali i během jarmarků – od nepřipuštění na trh, osočování až po hrubé urážky. V některých případech neshody končily u soudu nebo v krajním případě i fyzickým vyhnáním z tržiště. Pokud neshody pokračovaly, řemeslníci se dohodli na bojkotování trhů v jiném městě, dokonce se stávalo, že obyvatelé měli na základě městského nařízení zakázáno pod hrozbou pokuty zúčastnit se trzích ve „znepřáteleném“ městě.

Na trhu musel být řád
Navzdory občasným šarvátkám a sporům se většina dění na trhu řídila tržním řádem, který určovala místní rada, respektive magistrát. V něm se stanovovaly termíny trhů a jarmarků, aktualizovala se pravidla prodeje, určovala se řešení sporů. Zadefinovány byly i způsoby kontroly zboží, zejména jeho původu a kvality. Přitom zjištěnou nekvalitu trestali hned na místě zabavením zboží, pokutou nebo i dodatečně – přípisy adresovanými cechem a místním úřadem, odkud obchodník pocházel.

Díky tomu se nám zachovaly stížnosti Kežmarčanov, že sledě z Gdaňska, což v mimořádně teplém únoru v roce 1496 přivezli na jarmark u příležitosti svátku Očištění Panny Marie, velmi \“nevoněly\“. Kontrolovala se i správnost mír a vah, což bylo do zavedení moderní metrologie na Slovensku dost obtížné a pomohlo až zřízení 11 úřadů na ověřování mír a vah v roce 1876. Kupujícím však stejně většinou stačily poměrné veličiny a než neznali metr a kilogram, vystačili si s hrstí, palcem, loktem, pídí, holbou, sahou. Nebo si koupili něčeho za hrnek, gbel, či rovnou celou fúru – tak, jak to dokázali vizuálně zhodnotit a doma už neměli možnost převažovat a pak zuřit, že je zase někdo ošmekl.

Slovenské venkovské trhy
Kromě ekonomického rozměru mělo tržiště odjakživa i komunikační rozměr – zde se lidé setkali a poznávali, zde se šířily novinky a „zaručené zvěsti“ a budovalo se sociální vědomí. Na trh chodily buď překupnice, které skupovaly po vesnicích zboží a přebytečné produkty, nebo si na něj vyhradili čas i samotní řemeslníci či pěstitelé. Tak jako doma, i na tržišti měli muži a ženy své nezaměnitelné povinnosti a funkce.

Zatímco muži většinou pečovali o dopravu na trh, ženy prodávaly doma dodělané zemědělské produkty. Na trh se nosila drůbež, máslo, sýry, vajíčka, ryby, houby, zelenina a ovoce, med nebo alkoholické nápoje – podle toho, co tržní řád umožňoval. Muži zase prodávali kůži, obilí, slámu, palivové a stavební dřevo či uhlí. Při prodeji skotu, ovcí nebo koní bývali zpravidla oba manželé, ale peníze měla pod kontrolou žena. Pod kontrolou musela obvykle mít i svého muže, aby se nezapomněl v hospodě a na „borg“ (na dluh) neminul víc, než vydělali.

Atmosféra novodobých trhů
Byly časy, kdy si všechna města dávala mimořádně záležet na kvalitě a úrovni trhů a jarmarků, neboť kromě výdělku byly i zrcadlem jejich síly a úrovně. V Bratislavě vznikla tradice městských trhů v polovině 15. století a s nimi se začaly zakládat i veřejné studny na náměstích a tržištích. Voda se z nich čerpala ručně a tyto veřejné studny kromě tržišť zásobovaly vodou i okolní domy, protože první jednoduché vodovody se začaly ve městě zavádět až o padesát let později. A tak do té doby museli vystačit s dobrým vínem a pivem.

Vesele bylo hlavně na výročních trzích, hodech a jarmarkech, když si na své přišli staří i mladí i díky atraktivním kolotočům, střelnicím, kouzelníkům a svátek nastal, když tam se svou maringotkou zavítal i kinematografista. Pokud měl smůlu a ve vesnici nebo v té části města ještě nebyla zavedena elektřina, lidé se museli uskromnit s divadelní hrou nebo loutkovým představením. Koncem 19. století začala tržiště nahrazovat krytými tržnicemi – ta se postavila ve všech větších městech v Evropě včetně Bratislavy. Jejich osud se však v mnoha případech již naplnil.

Tržiště v ohrožení
Tržiště jsou dodnes místem, kde se nejen prodávalo, ale kde se i žilo, komunikovalo, žertovalo a překáralo, místem, kde se potkávaly rodiny, známí i neznámí. Zde se dalo podebatovat o způsobu chovu, pěstování, získat recepty pro ideální úpravu nebo návod ke správnému zavařování, případně mrazení koupeného ovoce a zeleniny. Sortiment se časem mění a dnes už nikdo nepřijde na trh prodávat uhlí, syrové kůže nebo seno, ale v nabídce je zase více průmyslového zboží, drogerie, oblečení nebo obuvi.

Na jednotlivých tržních místech klesá počet stánků se sezónní zeleninou a ovocem a stále méně starších vesničanů se unouvá přijet do města prodat květiny, vajíčka nebo bylinky. Změna nabídky souvisí i se změnou chování kupujících, kteří upřednostňují jistotu nižší ceny nabízenou v hypermarketech, před nejistotou vyšší kvality, kterou možná získají koupí na trhu. Tržiště se často nacházejí na lukrativních pozemcích poblíž městských center a síla peněz developerů je často i pro městské poslance silnějším argumentem než tradice. Tržiště se poté likvidují nebo stěhují do méně zajímavých lokalit, kde se už lidé nenaučí chodit, a tak tam i postupně zaniknou.

Podpora místních
V některých zemích jsou tržiště součástí národního koloritu měst a obcí, a tak například ve Francii (zatím) je neredukovala ani pod vlivem obchodních řetězců, ačkoli generace prvovýrobců a tržníků (často v jedné osobě) výrazně stárne. Mnohé národy mají zdravý zákaznický patriotismus a většina je natolik uvědomělá, že si přednostně koupí ovoce, zeleninu a maso pocházející z domácích farem, čímž zpětně podporuje své výrobce, místní ekonomiku i své zdraví. Tam, kde se úspěšně podařilo tržiště zdecimovat (Velká Británie, Česko), dělají dnes drahou kampaň na podporu nových „farmářských trhů“, aby navrátili kvalitní a čerstvé místní produkty lidem.

Nejasná perspektiva
My se zjevně ubíráme českou cestou a pochybuji, že zvládneme tento proces zvrátit. Ale i kdybychom do rána všichni zmoudřeli nebo nějakým interním nařízením vyfaulovali zahraniční dovozce z trhu, už by nám to vůbec nepomohlo, protože domácí zeleniny je dnes nedostatek. Výrazně se zredukoval počet velkých i malých pěstitelů, které nikdo nesdružuje, nekoordinuje, nezastupuje ani ve vztahu k obchodním řetězcům nebo k zákazníkům. Neexistují minimální výkupní ceny zeleniny a pěstitel netuší, za jaké ceny svoji produkci prodá, a tak neumí odhadnout, co se mu vyplatí pěstovat. Přitom naše spotřeba zeleniny je v porovnání s vyspělými státy EU zhruba poloviční, což zdraví našich občanů nijak nepřidá.

I když část obchodu se přenáší na internet, zatím doba nedozrála k tomu, abyste si zeleninu, ovoce, králíka či slepici koupili od oblíbeného farmáře on line. O oblíbená tržiště a tržnice lidé bojují iv cizině, vytvářejí skupiny na sociálních sítích, získávají podporu úřadů i známých osobností. Nebuďme nevšímaví a angažujme se za zachování a rozvoj našich tržišť, aby jejich jedinečná atmosféra nepřežila jen ve vzpomínkách.

Již v nejstarších privilegiích se povoluje občanům uspořádat jeden den v týdnu trh. Od 15. století to bývalo ve středu. Kromě toho se konal patnáctidenní trh na svátek svatého Vavřince, výroční trh v postním období a svatomichalský výroční trh konaný od roku 1474 před Michalskou bránou. Trhy se sortimentem postupně specializovaly a na nynějším Františkánském náměstí se například prodávaly ryby a chléb, na Hurbanově náměstí byl uhelný trh, na dolním konci Kamenného náměstí se nacházel drůbeží a obilný trh, rybní trh byl tradičně na Rybním náměstí.

Trhy se postupně přemístily za městská opevnění a další tržiště vznikala iv okrajových částech města a okolních obcích. Začátkem minulého století se postavila krytá tržnice ve Starém Městě jako menší sestra tržnic stavěných koncem 19. století v Paříži, Praze, Londýně, Budapešti a jiných evropských velkoměstech. Ve Starém Městě se už nacházejí jen zanikající tržiště Jedlíková a Žilinská, přitom větší zájem je o místa vyhrazena na příležitostné trhy, které se organizují zejména před Velikonocemi a před Vánocemi.

Stará tržnice
Budova Městské tržnice vyrostla v roce 1910 na místě tržiště známého od 16. století jako „chlebový či obilný trh“ v prostoru na jihovýchodním okraji někdejšího gotického města. Po architektonické a stavební stránce připomíná tehdy moderní ocelové stavby navrhované po vzoru slavné Eiffelovky. Vysoké ocelové pilíře a půlkruhové oblouky jsou typické pro eklektickou architekturu a navozují dojem tradiční baziliky. Tržnice poskytovala místo téměř pro tisícovku prodavačů a svým vybavením patřila tehdy mezi nejmodernější. Její sláva trvala padesát let. Potom tržnici komunisté zrušili a budova sloužila pro různé účely, přičemž postupně chátrala.

V roce 1986 byla zapsána do seznamu technických památek a v 90. letech ji zrekonstruovali, aby znovu zažila krátké momenty slávy po svém znovuotevření v roce 2000. Přestože se v ní obchodní život slibně rozproudil, po osmi letech ji opět zavřeli a dnes je její osud opět nejistý, protože momentálně žádný investor nemá o ni zájem a město koketuje s myšlenkou jejího využití pro kulturní účely. Obyvatelé Starého Města by z ní měli raději obdobu vídeňského Naschmarkt trhu, který se kromě nákupů a kvalitních restaurací využívá i jako místo setkání Vídeňanů. Zatímco ostatní evropská města si svá cenná zákoutí chrání, uprostřed Bratislavy umírá tradice, a nepomohou jí ani televizní tancovačky, co se v ní v poslední době realizovaly.

Osudy klasických bratislavských tržišť jsou nejisté. Zanedlouho bude problém dostat čerstvé ovoce a zeleninu od jejích pěstitelů. Nejedná se o planý poplach. Postupně se zavírají i trhy s nejdlouhodobějšími tradicemi. Do konce roku ještě poslouží tržnice na Žilinské, nejistý je i osud tržních míst na Polní vedle Medické zahrady. Tržiště zanikají iv ostatních částech města a loni se zrušila tržiště na Brezovské a na rohu Riazanské a Kukučínovy ulice. Minulostí je i trh v Karlově Vsi. Scvrkává se i Centrální tržiště na Miletičově ulici, které již nebylo roky opravováno a jeho nevyhovující stav vyžaduje rozsáhlejší rekonstrukci.

Podobně špatně je na tom i Hlavní tržnice na Trnavském mýtu, která má už lepší roky dávno za sebou a již nenabízí to, co před pár lety. Její atraktivitu zvyšuje jedině několik prodejen s tradičními slovenskými sýry a výrobky z ovčího mléka a jednodušší parkování, které je neuralgickým bodem ostatních bratislavských tržišť. V Petržalce jsou stále tržiště na Mlynarovičově a Vígľašské; v Novém Městě na Osadné; v Ružinově fungují trhy na Herlianské, Bachové, Kašmírské a Martinčekové, svá miniaturní tržní místa si zatím zachovává i Dúbravka a Lamač. Do kdy?

Sezónní nabídka tržišť
Nabídka tržníků byla zejména v minulosti odrazem ročního období, a dokud nebyly vyhřívané a osvětlované skleníky a velkosklady se zeleninou a ovocem z dovozu, všichni byli odkázáni na totéž slunce a na stejné vrtochy počasí. Každý měsíc je na tržišti něčím zvláštní a typický, přičemž labužník ocení hlavně výběr sezónních plodin, jejichž konzumace je nejideálnější v době jejich přirozeného zrání a sklizně. Mrtvými měsíci obchodování byly a zůstávají zimní měsíce – leden až březen, kdy je nabídka zredukována na uskladněnou zeleninu a ovoce, kvašené a sušené produkty, pekárenské výrobky, ořechy a drůbež.

S prvním jarním oteplením všichni spěchají na trh s rychlenými ředkvičkami a mladou cibulkou. Nezkušený pěstitel, ve snaze dosáhnout pěkné úrody může nabídnout pěknou dusičnanovou bombu, zejména v případě konzumace zelené listové zeleniny, jako je špenát nebo šťavel. Ani jarní zelenina v hypermarketech nic negarantuje, protože ačkoli naši velkopěstitelé mají obvykle lépe zvládnuté agrochemické postupy, dodaná zelenina už většinou nepochází ze Slovenska a nakonec ani nepodléhá přísnějším nebo častějším inspekcím než ta na trhu. Proto pokud je to možné, najděte si osvědčeného pěstitele se zaručenou kvalitou. Tržiště zažívá každoroční „boom“ v létě a na podzim, kdy je radost chodit mezi stánky a vybírat si. Při nákupu platí stejná pravidla, jako v obchodech.

Prodávající je vždy povinen při prodeji vydat doklad o zaplacení.
I na zboží koupené na tržišti platí dvouletá záruka.
Pokud ovoce a zeleninu prodává na tržišti soukromá osoba jako přebytky vlastní produkce, na zboží se nevztahují evropské normy – nařízení Evropské unie ohledně obchodní kvality platí pouze tehdy, pokud je prodávají podnikatelé.
Každý trh má svá pravidla prodeje a zboží, které se může a nesmí prodávat stanovuje správce.
Příklad zákazu prodeje z Tržního řádu tržiště na Žilinské ulici v Bratislavě
zbraně a střelivo,
výbušniny a pyrotechnické výrobky,
tisk a jiné věci, které ohrožují mravnost,
tabák a tabákové výrobky (kromě stánků s celoročním provozem určených k prodeji tisku),
líh, destiláty a spotřebitelsky balené alkoholické nápoje,
geneticky modifikované potraviny
jedy a psychotropní látky,
léky,
automobily, motocykly, jejich součástky a příslušenství,
chráněné druhy živočichů a nebezpečné živočichy,
chráněné rostliny,
živá zvířata s výjimkou tržních konzumních ryb


Tip redakce: Nechte se inspirovat chutnými recepty, které z Vás udělají hvězdu kuchyně.


Předchozí článek
Další článek
Další články autora
- Reklama -PR článek

Nejnovější články