Při výběru matrace je třeba zvážit několik faktorů, jako jsou vaše tělesné proporce, váha, preferovaná poloha spánku, alergie, teplota, rozpočet a osobní preference. Některé základní typy matrací jsou:

• Molitanové matrace: jsou lehké, pružné, vzdušné a cenově dostupné. Hodí se pro děti, alergiky a občasné spaní. Nevhodné pro těžší osoby a ty, kteří potřebují pevnou oporu.
• Pružinové matrace: jsou tvrdé, odolné, stabilní a podporují cirkulaci krve. Hodí se pro těžší osoby, ty, kteří spí na břiše nebo zádech, a ty, kteří mají rádi chladnější prostředí. Nevhodné pro alergiky, citlivé osoby a ty, kteří spí na boku.
• Taštičkové matrace: jsou složené z malých pružin v textilních taštičkách, které se přizpůsobují tvaru těla. Hodí se pro partnery s různou váhou, ty, kteří spí na boku nebo v různých polohách, a ty, kteří hledají komfort a zdravotní oporu. Nevhodné pro těžší osoby, ty, kteří mají rádi tvrdší pocit, a ty, kteří mají omezený rozpočet.
• Paměťové matrace: jsou vyrobené z pěny, která reaguje na teplotu a tlak a zapamatuje si tvar těla. Hodí se pro citlivé osoby, ty, kteří trpí bolestmi zad, kloubů nebo svalů, a ty, kteří hledají maximální pohodlí a relaxaci. Nevhodné pro těžší osoby, ty, kteří se hodně potí, a ty, kteří mají rádi pevnou oporu.

Kromě typu matrace je také důležité zvolit správnou tuhost, která by měla odpovídat vaší váze, výšce a poloze spánku. Obecně platí, že čím těžší jste, tím tužší matraci byste měli mít. Tuhost matrace se obvykle udává na stupnici od 1 do 5, kde 1 je nejměkčí a 5 je nejtvrdší. Můžete si také vybrat matraci s různou tuhostí na každé straně, pokud má partner jiné potřeby než vy.

Dalším faktorem je rozměr matrace, který by měl odpovídat rozměru postele a poskytnout dostatek prostoru pro pohyb a otočení. Běžné rozměry matrací jsou 80 x 200 cm, 90 x 200 cm, 120 x 200 cm, 140 x 200 cm, 160 x 200 cm a 180 x 200 cm. Pokud máte netypickou postel nebo speciální požadavky, můžete si nechat vyrobit matraci na míru.

Nakonec je třeba zohlednit i cenu matrace, která se odvíjí od kvality, značky, materiálu a záruky. Levnější matrace nemusí být nutně horší, ale mohou mít kratší životnost, nižší komfort nebo horší zdravotní vlastnosti. Dražší matrace mohou být kvalitnější, pohodlnější, zdravější nebo mít delší záruku. Důležité je najít optimální poměr mezi cenou a kvalitou, který vyhovuje vašim potřebám a možnostem.

Matrace je investice do vašeho zdraví a pohody, proto je důležité ji vybrat pečlivě a uváženě. Pokud si nejste jisti, jakou matraci zvolit, můžete využít odborné poradenství, recenze, testy nebo zkušební období.

Článek Jak vybrat matraci, která vám zajistí kvalitní spánek a zdraví se nejdříve objevil na .

V měsících březen až červen nebo na podzim, v měsících září až říjen. Pro TASR to uvedl odborník na trávníky Vladimír Šmajstrla.

„Trávník je umělé účelově založené živé společenství několika travnatých druhů, které jsou vyšlechtěny a zkombinovány tak, aby vytvářely pevnou a hustou drnu,“ ​​vysvětlil.

Trávníky dělíme na intenzivní a extenzivní. „Do skupiny intenzivních trávníků zařazujeme okrasné trávníky, parkové, sportovní a plochy trávníků sídlištní i rodinné výstavby,“ upřesnil Šmajstrla a dodal, že skupinu extenzivních trávníků představují plochy krajinných parků, zatravnění kolem komunikací a podobně, přičemž v zahradách na Slovensku se často typy trávníků, se zvýšenou odolností k ušlapávání.

Mezi zakládáním trávníku profesionálními specialisty a laickým amatérským postupem je podle Šmajstrly rozhodující solventnost objednatele, jeho odborné znalosti z oblasti trávníkářství a v nemalé míře i pracovní dovednost a chuť pracovat. „Při absenci odborných znalostí je vhodnější zadat zakládání trávníku profesionálům,“ doporučil. „Pokud se zahrádkář rozhodne pro svépomocné založení trávníku, měl by ovládat základní znalosti z pedologie, biologie a částečně z techniky,“ dodal Šmajstrla.

Trávník můžeme založit výsevem nebo položením hotové předpěstované kočiny. „Výhody zakládání trávníku výsevem jsou zejména v nižší ceně realizace a v možnosti přesněji přizpůsobit složení porostu požadavkům na jeho kvalitu z aspektu cílového využívání. Nevýhodou výsevu je pěstování kočiny před začátkem jeho využívání,“ vysvětlil.

Za výhodu položení předpěstované trávníkové mačiny považuje odborník okamžitý optický a estetický efekt při pohledu na zatravněný parter zahrady. „Plochy se mohou využívat krátce po položení pro cílové účely. S hotovou travní drůbeží kupujete kromě času a práce i živiny, kterými je drůbež vyhnojena, a také postřik, kterým je ošetřena například proti houbám,“ upřesnil.

Pro zakládání trávníku je, zejména z hlediska dalšího využívání, limitujícím faktorem kvalita půdy. Velmi zatěžované trávníky vyžadují vodu propustné půdní substráty dobře zásobené živinami. Trávníkové porosty vyžadují slabě kyselou půdní reakci pH 5,5 až 6,5. Jsou schopny růst na všech typech půd, nejvhodnější jsou však pro ně hlinito písčité hnědozemě a černozemě. Při přípravě plochy na zakládání trávníku je třeba ji jemně zkypřit, důkladně urovnat a utužit.

Při zakládání trávníku setbou je třeba vybrat nejvhodnější termín, na jaře většinou v dubnu nebo květnu, na podzim bývá nejvhodnější období koncem srpna až do října. Důležité je i určení hmotnosti osiva na čtvereční metr, zpravidla se seje 20 až 30 gramů osiva na jeden čtvereční metr v závislosti na druhu míšenky.

Zásadní podmínkou je podle odborníka rovnoměrné rozprostření osiva po ploše, kterého se dosahuje ručním setím nebo trávníkem, pro lepší rovnoměrnost ve dvou směrech kolmo na sebe. Kvalitu osiva zaručuje jeho nákup u renomované a dlouhodobě ověřené firmy, přičemž musí jeho složení odpovídat požadavkům na cílový typ trávníkové drviny.

„Jiný druh trávníkové směsi je vhodný pro založení suchu vzdorného okrasného intenzivně nezatěžovaného trávníku tmavé barvy, jemné listové textury nenáročného na ošetřování s malým narůstáním listové hmoty a jiná trávníková směs dokáže vytvořit intenzivně zatěžovaný hřišťový trávník, který vyžaduje intenzivní ošetřování a časté odborník a dodal, že sortiment trávníkových směsí je velký a pro dosažení cílové kvality kočiny je třeba si vybrat správný typ osiva.

Nejvhodnějším způsobem zavlažování trávníku je podzemní rozvod s výsuvnými postřikovači. „Polévání musí být dostatečně účinné bezporuchové a spolehlivé, nejlépe nezávislé na obsluze, tedy automaticky ovládané počítačem. Rozvody vody je třeba řešit tak, aby nebránily plynulému ošetřování mačiny,“ řekl.

Při zakládání trávníku položením předpěstované drviny se musíme nejprve rozhodnout, jak má trávník, který kupujeme vypadat. Takový trávník objednáváme na čtvereční metry, proto je třeba ještě před objednávkou předpěstované kočiny přesně změřit plochu, na kterou se bude pokládat, přičemž je třeba počítat s rezervou. „Podle kvality kočiny a dovednosti pokládajících pracovníků se obyčejně počítá s 5 až 10% rezervou,“ vysvětlil.

Zároveň upozornil, že předpěstovaný trávníkový mačinový koberec, který kupujeme, musí být barevně i druhově jednotný, kompaktní a dostatečně hustý. „Rozvinutý pás drůbeže vyzvedneme za kratší stranu do výšky tak, aby se nedotýkal země a drůbež se nesmí narušit roztržením,“ doporučil odborník při koupi vyzkoušet.

Půda při zakládání trávníku předpěstovanou drůbeží musí být, stejně jako před setím, dostatečně utužená za sucha, když pohyb pracovníků nezanechává na povrchu půdy stopy. Ideální je ukládání drůbeže realizovat za sucha, protože při rozmočeném povrchu se musí k procházení pracovníků po ploše použít široké desky.

„Okamžitě po pokládce se musí trávová drť zalévat. Samozřejmě tak, aby se nenarušil postup další pokládky. Po ukončení celé plochy se spustí závlahový systém tak, aby byla celá plocha rovnoměrně dostatečně zavlažována,“ upřesnil Šmajstrla. Při dobrých teplotních a vláhových podmínkách drůbež zakořeňuje za pět až osm dní.

Intenzita ošetřování trávníku závisí na typu trávníkové drviny a povětrnostních podmínkách. Trávníková kočina potřebuje v horkých letních dnech osm litrů vody denně na jeden metr své plochy. Trávníková plocha vyžaduje pravidelné přihnojování, zejména vícesložkovými NPK hnojivy.

„Velmi důležité je doplňování postupně uvolňovaného dusíku a fosforu dlouhodobě působícími hnojivy, které se doplňují v intervalech 60 až 90 dní. Klasická hnojiva je třeba aplikovat každých 6 až 10 dní,“ uvedl Šmistrla s tím, že pěkný, dobře zapojený trávník nevyžaduje. , proto je třeba maximální pozornost věnovat jeho kvalitě.

Základní zásada při sečení trávníku je dodržení výšky a kvality střihu. Trávník v rámci vegetační sezóny má období, kdy roste intenzivněji než kdy jindy. To je zejména v době jarního odnožování v dubnu až květnu a v době podzimního odnožování v září až říjnu. Naopak například v srpnu se růst oproti průměru zpomaluje.

Porost trávníku se musí sekat, když se jeho výška zvětší o 40 % od požadované výšky, na kterou se má trávník sekat. Pokud je například požadovaná výška trávníku 60 milimetrů, je třeba trávníkový porost sekat při dorostění do výšky 100 milimetrů. „V období nejintenzivnějšího růstu je třeba trávník sekat i vícekrát do týdne, protože pokud ho necháte přerůst, nebude mít po posečení sytě zelenou barvu, ale žlutozelený odstín. Přes vysoká stébla se totiž do spodních částí nedostane dostatek slunečního světla, proto mají menší obsah chlorofylu,“ uzavřel Šmistrla.

Článek Trávník zakládáme při teplotě vyšší než pět stupňů Celsia se nejdříve objevil na .

Vládní program zateplování by měl přinést úsporu tepla na vytápění o více než 54 %. Vyplývá to ze zprávy o poskytnuté podpoře do oblasti bydlení prostřednictvím Státního fondu rozvoje bydlení, podle které se realizací zateplovacích prací dosáhne snížení potřeby tepla na vytápění o 75,884 GWh za rok, což představuje úsporu o více než zmiňovaných 54%.

Dosažená úspora potřeby tepla na vytápění bude v jednotlivých krajích Slovenska od 46,4% do 57,2%. Kabinet Roberta Fica vyčlenil loni na financování programu 71 milionů. eur získaných ze sporného prodeje emisních povolenek.

Nejvíce zateplují v Žilinském kraji
Celkově Státní fond rozvoje bydlení podpořil v loňském roce zateplení 311 bytových domů a 35 rodinných domů. Výše podpory pro bytové domy přitom dosáhla 70,242 milionu. eur a pro rodinné domy 628,8 tis. eur. Stát tak podpořil obnovu 14 740 bytů a 35 domů.

Nejvíce projektů se v rámci programu zateplování podpořilo v žilinském kraji, a to 67, avšak nejvíce bytů až 3 069, jakož i nejvyšší částka úvěrů 16,645 milionu. eur, směřovala do bratislavského kraje.

Resort hospodářství vyhodnotil program zateplování z hlediska efektivnosti čerpání peněžních prostředků jako jedno z nejúspěšnějších protikrizových opatření. Premiér Robert Fico přitom prosazuje myšlenku dalšího vyčlenění prostředků na tento projekt.

„Věřím, že v letošním roce se nám podaří naakumulovat další finanční zdroje,“ řekl Fico v polovině března při hodnocení plnění programového prohlášení vlády.

Vláda odsouhlasila loni program zateplování na návrh Rady pro hospodářskou krizi. Projekt měl pomoci ztlumit důsledky hospodářské krize. Do programu zateplování se mohly zapojit fyzické a právnické osoby, které mohly požádat o bezúročný úvěr se splatností maximálně 15 let na profinancování plné výše způsobilých nákladů stavby.

Článek Zateplený dům sníží potřebu tepla o polovinu se nejdříve objevil na .

Velmi známým škůdcem jahod je květinka jahodová. Je to běžně rozšířený brouk, jehož larvy poškozují poupata jahod, malin, ostružin, růží a jiných druhů rostlin.

Škody na jahodách vidět v době před kvetením, kdy najednou začnou vadnout a usychat poupata, jejichž stopka je zboku nakousnutá. Nejvíce ohrožovány bývají porosty jahod v blízkosti lesů, parků nebo větších výsadeb listnatých stromů, kde škůdce nejlépe přezimuje.

Ochrana je nutná pouze při každoročně se opakujících významných škodách. Povoleny jsou přípravky Ceon 5 CS, Decis EW 50, Decis Protech, Delta EW 50, In-Sek, Karate Zeon 5 CS, Karate Zeon 050 CS, Karate se Zeon technologií 5 CS a Lambdol, které se aplikují až při zjištění prvních brouků, nejlépe krátce před kvetením, ne na rozkvetlé jahody.

Z drobného ovoce upozorňujeme ještě na angrešt a jemu škodící americký padlí angreštu. Tato nemoc napadá především angrešt, méně často i černý rybíz.

Příznaky bývají na listech, stopkách listů, letorostech i na plodech nejprve v podobě bílých moučnatých povlaků, které později hnědnou. Napadené listy bývají menší a zdeformované, letorosty přestávají růst a růstové vrcholy zasychají, plody jsou nevzhledné a mají nepříjemnou chuť.

Skoro a silně napadené plody se vůbec nevyvíjejí a zasychají. Škodlivost uvedeného onemocnění je v přímém zničení úrody, ale také ve slabším růstu a následně v náchylnosti k poškození zimními mrazy.

Této nemoci vyhovuje především teplé počasí a vyšší nebo střídavá vlhkost vzduchu. Optimální teploty jsou v rozmezí 20 – 22 oC. Šíření podporují vhodné teploty, dešťové přeháňky, rosy a mlhy. Výskyty naopak omezují trvalejší deště a nízké nebo příliš vysoké teploty ve spojení s nízkou vzdušnou vlhkostí.

Významná pro omezení nemoci jsou preventivní opatření, která optimalizují růst a snižují náchylnost rostlin angreštu. výběr vzdušných lokalit, vhodný, spíše širší spon výsadby, vyrovnaná výživa, zejména nepřehnojování dusíkem a správný řez zabezpečující vzdušnost keřů. Nejdůležitější je ovšem výběr odrůdy. Mezi odolné odrůdy patří např. červenoplodé Rokula, Rolanda a Hinnonmaki Rod, bíloplodé Invikta a Rixanta, středně odolné Strážov, Chryso a pod. Náchylné až velmi náchylné jsou například. Bílý nádherný, Citronový obří, Produkta, Roman, Šolcova naděje, Zlatá fíka a pod.

Silně ohrožené výsadby s pravidelnými výskyty lze chemicky ošetřit před kvetením (nyní už jen ve vyšších polohách) přípravkem Discus. Další ošetření se doporučuje ihned po odkvětu, případně při pokračujících vhodných podmínkách lze ošetřit ještě dvakrát. Počet ošetření a interval mezi nimi (10 – 14 dní) se určuje podle konkrétního infekčního tlaku a šíření nemoci. Maximálně se tedy ošetřuje 4krát, jednou před květem a 3krát po odkvětu. Jelikož je povolen pouze jeden přípravek, počet ošetření by neměl přesáhnout 4 za sezónu, protože již při 2 – 3 ošetřeních je riziko vzniku rezistence.

Proto trvalým řešením je pouze výběr odrůdy, pravidelné víceleté soustavné ošetřování téměř jistě vyústí do vzniku rezistence nemoci vůči používanému přípravku.

V každém případě je třeba dodržet hygienickou ochrannou dobu před sklizní plodů. Plody s viditelnými příznaky je nejlepší mechanicky odstranit, ani chemický zásah již nesníží jejich napadení.

Na jádrovinách, tedy jabloních a hruškách, začíná po odkvětu dlouhá sezóna ošetření proti padlí a strupovitosti. Proti strupovitosti má význam první ošetření ještě před kvetením, proti padlí začíná po odkvětu. Další ošetření jsou potřebná podle počasí proti jedné z nemocí nebo i proti oběma.

Článek Boj proti škůdcům a nemocem se nejdříve objevil na .

Ceny řezaných květin kvůli problémům v letecké dopravě prý mohou dočasně stoupnout. Vyplynulo to z ankety ČTK mezi účastníky mezinárodního veletrhu Flóra, který dnes začal v bratislavské Inchebě. Prohlídka potrvá do neděle.

„Přestože prvenství mezi řezanými květinami patří růži, do popředí se dostávají míchané kytice z anturií, hřebíků či chryzantém,“ řekla ČTK organizátorka veletrhu Katarína Kullová ze společnosti Kulla. Zájem podle ní roste io novinku – barvené květiny. „Zatímco v minulosti si je žádaly zejména firmy, protože potřebovaly květiny v barvách svého loga, dnes jsou populární iu běžných zákazníků,“ dodala.

Prvenství růže mezi květinami potvrdil i David Slovák z bratislavské společnosti Green Rose, podle kterého se však zájem lidí přizpůsobuje i ročnímu období. „Na jaře jdou velmi pěkně tulipány, na podzim zase chryzantémy,“ doplnil.

Nejoblíbenějšími mezi květináčovými rostlinami zůstávají podle oslovených odborníků muškáty. „Muškáty se nejsnáze pěstují, nejkrásněji kvetou a cena je nejpřijatelnější,“ zdůvodnil Marcel Nezník ze společnosti Naomi. Stále větší oblibě se údajně těší také exotické rostliny jako například jasmíny, jehličnaté araukárie z Jižní Ameriky či tučnolisté echeverie. Kullová poznamenala, že žádané jsou také květináče s bylinkami či nedávno vyšlechtěné letničky potunie.

Z pokojových rostlin jednoznačně dominuje orchidej. „Tato rostlina je na slovenském trhu v posledních pěti letech nejprodávanější,“ uvedl Ivan Mitický ze společnosti Lukscheiter. Poznamenal, že vyhledávány jsou také palmovité rostliny.

Na Slovensku prý přibývá lidí, kteří chtějí zahradu na klíč. „Zájem ze strany firem i jednotlivců navzdory krizi roste,“ zhodnotil Miroslav Mužila z Floracentra. Novinkou je podle něj takzvaná vertikální zahrada, kterou lze umístit na výškovou budovu, rodinný dům či v interiéru. Zatímco v exteriérech se využívají zejména různé druhy skalniček a travin, v interiérech lze použít i tropické rostliny.

Účastníci veletrhu nevyloučili růst cen kvůli problémům v letecké dopravě, které v předchozích dnech způsobil oblak vulkanického popela z islandské sopky. „Ceny se zřejmě včas zvýší, jelikož je méně zboží a nové zpoždění,“ tvrdil Róbert Drengubiak z Naomi. Slovák upozornil, že kolumbijské či ekvádorské růže už zdražily zhruba o 20 centů za kus.

Na 31. ročníku veletrhu se prezentuje 150 vystavovatelů. Součástí akce je soutěž ve vázání a aranžování květin.

Článek Růži patří mezi květinami prvenství, v bytech kraluje orchidej se nejdříve objevil na .

Přestože se na největší světové designérské akci na Milánském týdnu designu prezentovaly i barevné akcenty interiéru, Lalinský upozornil, že barevné trendy lze definovat v módě a v oblečení, které lze snadno obměňovat. „Měnit ale každoročně v závislosti na módních trendech čalounění sedačky nebo pohovky je nesmysl,“ dodal.

Definování barevných módních trendů je oblíbeným tématem designových žurnalistů a lidí, kteří reflektují nábytkový design. Podle odborníka však jde často o zjednodušování přístupu. „V roce 2006 byla velmi módní olivově zelená barva, následovala ji fialová, ale konkrétní barevnostní kódy a jejich sledování je v případě designu zbytečné,“ vysvětlil.

Zároveň dodal, že dnes v interiérovém designu paralelně funguje černo-bílá barevnost do béžových nebo křepelčích šedých odstínů, ale zároveň je výrazně uplatňována primární barevnost velmi jasných a jednoduchých odstínů sytých barev, většinou ne v souladu, ale iv kombinaci neočekávaných barevných tónů, jako například červená s oranžovou.

V kontextu hodnotových přehodnocení v době hospodářské krize a zpytování sebe sama jsou při vnímání barevnosti interiérových celků barvy v interiérech tlumeny do klidných a pokorných kompozicí, což souvisí is doporučenou volbou barev v interiéru. K jednoduchým a tlumeným tónům patří například odstíny béžové, zlatavého odlesku, medu a jiné jednoduché a tlumené tóny.

„Na druhé straně lidé mohou volit barvu, která se jim líbí. Pro multifokální dobu, kterou v současnosti žijeme, je charakteristické, že existuje vedle sebe několik a často protikladné proudy,“ uvedl Lalinský.

In jsou podle něj obnaženy bílé prostory až minimalistického charakteru stejně jako barokní ornament na stěnách. Vše závisí na individualitě a vkusu obyvatele interiéru.

„Lidé intuitivně vědí, v jakém barevném interiéru se cítí dobře. Co možná nevědí nebo netuší, jsou možnosti vizuálních a optických korekcí, které dokáže barva v prostoru udělat,“ zdůraznil s tím, že například příliš dlouhá a úzká místnost se dá správnou volbou barev zkorigovat.

V posledních letech zažívá při barevné úpravě interiérů svoji renesanci tapeta. „Není to však tapeta, kterou známe ze sedmdesátých let minulého století z panelákových bytů. V současnosti se vyrábějí velmi kvalitní tapety a renesanci zažívá i textilní tapeta, která je interiérovým dekorativním prvkem známým z klasicistních paláců,“ vysvětlil.

Při grafickém ztvárnění tapety fungují rozmanité vzory jako struktura, figurativní motivy v podobě květin, zvířat, siluet lidí. „Toto vše je akceptovatelné a je přijatelnou formou interiérového ztvárnění. I když nelze říci, že by šlo o trend, zvýšení možností úpravy stěn, například iv podobě tapet nebo texturálních omítek souvisí s tím, že současný konzument má neomezené množství možností, co si může do interiéru vybrat,“ řekl.

Při volbě barev interiéru by si měli lidé uvědomit, že zásahy jsou trvalejšího charakteru a kvalitu prostředí budou ovlivňovat dlouhodoběji. „Nemá smysl volit jen to, co je módní. Interiér není halenka, která se dá nenosit. Při volbě barev stavěného interiéru, tedy ne mobiliáře, by si měli zvážit a být zvláště opatrní,“ upozornil s tím, že mají-li rádi výraznější barvy, mohou si je zvolit, ale je vhodnější, pokud dají přednost jemnějším a pastelovým odstínům.

„Důležité je barvy i vhodně doplňovat a nekombinovat jejich velké množství. Barevnost spíše stavět na jednom odstínu doplněném neutrálními barvami, jakými jsou černá a bílá a odstíny šedé nebo tlumených barev,“ uzavřel Lalinský.

Článek V barevnosti interiéru módní trendy neexistují se nejdříve objevil na .

Uvedl to pro TASR po návštěvě výstavy Eurocucina, výstavy kuchyní, která byla letos součástí mezinárodního veletrhu nábytku Salone Internazionale del Mobile v Miláně interiérový architekt Michal Lalinský.

Koncem 90. let bylo nejen u nás, ale také ve světě oblíbeným trendem spojování kuchyně s obývacím pokojem, přes filtr jídelny nebo bez něj. „Cílem tohoto trendu bylo vymanění hospodyňky z izolace od sporáku v kuchyni a dostat ji do centra obývacího života. Kuchyně se tak dostala do obývacího pokoje,“ připomněl Lalinský.

I z tohoto důvodu se mnohé kuchyně snažily výrazně maskovat svůj kuchyňský úkol a vypadat jako příjemný nábytek prostoru, který se přes jídelní pult otevírá do obývacího pokoje. „Vaření se stává oblíbenou činností relaxu současníků, kteří si umějí při tom dobře odpočinout. Alespoň tak by se o vaření mělo uvažovat, i když na Slovensku je někdy realita odlišná. Ve světě lidé rádi vaří a rádi se nechávají iv kuchyni vystavovat na odiv ,“ dodal.

V posledním období kuchyňské prostředí designéři usilují přehodnotit a přiznat kuchyni její pravý charakter. „Kuchyně se už nesnaží maskovat svou původní funkci, naopak ji hrdě přiznává,“ uvedl s tím, že kuchyně se stává jakýmsi dílenským centrem, kde je vše podřízeno funkčnosti a vaření a stále více se podobá profesionální vývarovně.

Do kuchyní se dnes dostává sofistikovaná technologie v podobě kování, výsuvů a technické vybavenosti. Sofistikovanost zejména ve vybavení moderní technikou je však podle Lalinského dvousečnou zbraní. Současná kuchyně je spoustou vysoké a náročné technologie často doslova přecpaná, ale koncový uživatel ji reálně neumí plně využít.

„To známe všichni iz vlastních zkušeností, když všechny odšťavňovače, parní hrnce, jogurtovače uvidíme na nejvyšších patrech polic v komoře,“ řekl Lalinský. Dodal, že s návratem poctivosti a jednoduchosti v designu v současnosti přibývají kuchyně, které v sobě obsahují jen nezbytnou výbavu pro vaření.

Význam kuchyně v chápání interiérových designérů podtrhuje i fakt, že se jim dnes dává větší prostor než obývacím pokojům nebo televizorům. „Souvisí to i se současnou hyperinformatickou dobou. Ti, kteří následují a definují trendy jsou více on-line a nepotřebují nepružné informace z televize. Právě naopak, jsou více na počítači a pokud rádi vaří, dnes existují už i kuchyně, které v sobě mají integrované obrazovky nebo místo pro notebooky,“ upřesnil.

V dispozici obytného prostoru zůstává kuchyně nadále otevřená, ale dostává mnohem větší prostor. „Kuchyňská linka zatlačená do pozadí, jak ji známe z obytných kuchyní, respektive spojeného obývacího pokoje s kuchyní s velkorysým jídelním koutem z 90. let minulého století, dnes už neexistuje,“ zdůraznil.

V současnosti má kuchyně výraznější charakter, což podle Lalinského souvisí is množstvím spotřebičů a technologických inovací, které se do ní dostaly. Kromě klasického plynového sporáku se dnes používají zabudované spotřebiče jako mikrovlnná trouba, parní trouba, kávovar, v mnoha nechybí vinotéka a pod. „Co by však rozhodně v kuchyni nemělo chybět, zejména pro otevřený prostor je kvalitní digestoř, odsavač par. Vhodné je před filtračním nebo cirkulačním upřednostnit odsavač, který odvádí páry a pachy z kuchyně ven,“ doporučil Lalinský.

V současné kuchyni výrobci a designéři z materiálů stále upřednostňují nerez, který je nejosvědčenějším materiálem. Je však třeba zdůraznit, že nerezavějící ocel jako materiál rychle stárne a umí se nepěkně doškrábat. „Pokud však uživatel akceptuje, že materiál dřezu nebo pracovních desek, nářadí stárne do krásy, tak je to v pořádku,“ konstatoval Lalinský. Podle něj estetický vzhled kuchyni dodávají moderní materiály jako kompozity, corian nebo umělé kameny. Návrat tradičních materiálů do kuchyně představuje dobře zvolený pravý masivní kámen.

V moderních kuchyních se uplatňuje řada novinek. V budoucnu se možná v kuchyni budou používat také baterie, které mají v sobě zabudovanou filtrační kartu nebo hlavici, které umožní filtrovat vodu přímo z vodovodu. Existují už i baterie, které rovnou z vodovodu vypouštějí horkou stostupňovou vodu.

Článek Kuchyně dneška již nemaskuje svůj původní úkol se nejdříve objevil na .

Kdybychom nevěděli, že mluvíme s veterinářem, byla by to standardní debata o nemocech. Není snad lidské diagnózy, která by se nevyskytovala iu našich čtyřnohých mazlíčků. Sedíme v ambulanci veterinární kliniky MVDr. Vladimíra Pagáča v Bratislavě a sledujeme zvířecí pacienty. Nejčastěji sem přicházejí se záněty žaludku, střev a hrtanu, různými stomatitidami, bronchitidami, bronchopneumoniemi a záněty průdušnice. Stejně často je trápí zuby, velkým problémem malých pejsků je paradentóza.

Stále častěji rakovina
Operuje se zde každý den a vynecháme-li zranění po bitvách či spolknutí předmětů, musíme smutně konstatovat, že nejčastějším důvodem jsou nádorová onemocnění. „Bohužel, poslední roky stále častěji,“ říká Vladimír Pagáč. U fen je to hlavně rakovina mléčné žlázy (stejně jako u žen), u psů prostata, ledviny, žaludek a střeva. Nelze říci, že by se výskyt nádorových onemocnění zvyšoval, spíše to poukazuje na lepší diagnostiku. „Záchytnost je rozhodně vyšší než v minulosti a hlavně dřívější, což nám dovoluje lépe léčit,“ vysvětluje lékař. Na rozdíl od nás zvířata nemají stres z operace a pooperační stavy snášejí velmi dobře. Už po čtyřiadvaceti hodinách se chovají, jako by se nic nestalo, a snaží se plně fungovat.

Tak jako starý člověk, i starý pes má své dny. Někdy jen leží a nevnímá okolní svět

Nejsme sami, koho trápí alergie
Šok ze zjištění rakoviny u svého čtyřnohého přítele zažilo již mnoho majitelů, ale zvířatům znepříjemňují život i jiná, typicky civilizační onemocnění. Pokud vidíte v letních vedrech pobíhat psa oblečeného do lehkého kabátku, není to rozmar jeho majitele. Přestože to zní neuvěřitelně, je to pes alergik. Nesnáší slunce, vyhazují se mu vyrážky až hnisavé záněty. Kožní alergie trápí hlavně bílé psy, pro dalmatiny platí, že čím méně teček, tím více problémů. Pokud se v duchu usmíváte nad myšlenkou, zda by jim nepomohl opalovací krém, máte naprostou pravdu.

Stejně jako světlé typy lidí i bílé a bezsrsté psy by se měli před vycházkou natřít kvalitním vysokofaktorovým krémem. Horší to je u pylových alergií. Zvířatům slzí oči, teče jim z čenichu, kýchají. Antihistaminika nezabírají, řeší se to podáváním kortikoidů. Potravinové alergie se projevují tím, že pes se vysype po celém těle a donekonečna se škrábe. Poté, co vyloučíte kožní parazity, je třeba jít na krev a udělat mu alergotesty. Zjistíte, že mu nedělá dobře hovězí maso nebo kuřecí, nasadíte celoživotní hypoalergenní dietu a problém je vyřešen.

Nelze odhadnout, zda kdysi domácí zvířata méně trpěla nemocemi, případně, zda by je ve volné přírodě netrápila civilizační onemocnění. Své určitě sehrává městský smog, největší znečištění se drží do výšky sedmdesát centimetrů nad zemí. Významnou roli hraje i věk. Při dobré péči se pes dožívá až patnáct let, ale na stáří se u něj začíná objevovat řada nemocí, což by bylo v přírodě nemožné. Tam stačí malé oslabení a usmrtí jej predátor. Rakovina nemá šanci propuknout.

Stáří – nemoc
Napůl žertem se ptáme, jestli může staré psy trápit i něco takového jako stařecká demence. „Samozřejmě,“ odpovídá Pagáč. Sám je majitelem patnáctileté feny, která má za sebou dvě mozkové příhody a již po první na ní zpozorovaly evidentní změny v chování. „Tak jako starý člověk i ona má své dobré a špatné dny. Někdy jako kdyby nevnímala okolní svět, je soustředěna jen na sebe, z letargie ji přebere jediné jídlo. Když s ní jdu na procházku, vleče se z nohy na nohu a v parku se postaví do středu trávníku a nechce se pohnout. Ale přijde další den, ona se probere a funguje jako štěně. Skáče, těší se. Přitom bere každý den tytéž léky,“ říká Pagáč.

Heidy má svůj dávkovač léků, sedmidenní komůrku, ráno jedna hromádka, večer druhá. Bere geriatrikum (zlepšuje periferní prokrvení, lépe jí pracuje srdeční sval, lépe dýchá, vidí, slyší), kloubní výživu (má artrózu), preparát na podporu mozkové činnosti (pro mozkovou ischemii) a revmatika.
„Obecně máme mezi starými psy hodně kardiaků,“ říká veterinář. Někteří psi začnou být na stáří vysloveně agresivní, ale nesouvisí to s jejich povahou, ale s bolestivými stavy. Často jsou za tím zuby, majitelé už nechtějí psa trápit ošetřením, bojí se, že by to nepřežil. Ale z bolesti zubů jsou psi nervózní a bakterie z dutiny ústní se šíří do organismu, způsobují problémy se srdcem a podobně.

Mají také emoce?
Po tolik příbuznosti lidských a zvířecích chorob se logicky natíská otázka psychického prožívání zvířat. I v tom se tak podobáme? Naše soužití prošlo určitým historickým vývojem. V minulosti byla zvířata často vnímána spíše jako fungující strojky, mohli jste s nimi dělat cokoli a jejich prožívání či emoce nikdo neřešil. Teprve ve třicátých letech minulého století vznikla etologie, vědní obor zabývající se chováním zvířat. Její základy položil rakouský zoolog Konrad Lorenz, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu.

Dnes jsou již některé emoce zvířat vědecky potvrzeny a víme, že fungují na stejné bázi jako u člověka. Na těch základních se shodne většina biologů a etologů. Radost a strach lze totiž změřit. „Lidé mají velkou tendenci odečítat emoce z tváře zvířat. U psa nebo šimpanze si umíme představit, že prožívají radost, ale například u hada, který nemá vyvinuté mimické svaly, žádné emoci nepředpokládáme,“ říká doktorka Lucia Kršková z Katedry živočišné fyziologie a etologie na Přírodovědecké fakultě UK.

I ryby se radují
Radost podle ní dokáže prožívat každé zvíře, přestože její přítomnost bychom například u takové ryby neočekávali. Pokusy na tomto obyvateli vodní říše dokázaly, že použijeme-li atrapy rybiček čističů, které při čištění škrabkají větší ryby, navodíme testovaným rybám stav nápadně podobný lidským pocitům blaha a radosti. Ryby dokonce falešné čističe samy vyhledávaly a slastně se jimi nechávaly škrábat. Po zpracování údajů věci zjistily, že ryby vylučovaly tytéž hormony štěstí (endorfiny) a v mozku bylo drážděno totéž centrum radosti jako u člověka. Podobně je to i při pocitech strachu. Chováme se prakticky stejně a do činnosti se nám zapojují stejná mozková centra.

Věrnost až za hrob
A co láska? Humánní psychologové svraští čelo, podle nich je to cit náležející čistě lidské rase, ale v podstatě je to jen hra se slovy. Pokud chcete, můžeme mluvit o náklonnosti. V behaviorální rovině se projevuje stejně, po fyziologické stránce se v našem i zvířecím těle vylučuje oxytocin, hormon lásky a důvěry. U druhů, které žijí v sociálních skupinách, vzniká velmi silná vazba, u monogamních párů také. Až osmdesát procent hrabošů prériových (Microtus ochrogaster) si v případě, kdy jim uhyne partner, už jiného nenajde a zůstává žít o samotě.

O lásce mateřské nepochybuje nikdo. Fantastickým rodičem je například krysí samice. Vědce kromě její vzorné péče překvapila i neuvěřitelná podobnost s lidskými matkami. Každá má svou vlastní výchovnou metodu, najdete mezi nimi ‚ustrašené‘ matky, které svá mláďata stále kontrolují a přenášejí, nebo ‚pohoďáčky‘ s volnou výchovou. Mimochodem, krysy jsou mimořádně čistotná zvířata, mezi chovateli poměrně oblíbená. Potvrdil nám to i veterinář Vladimír Pagáč, jehož syn přinesl jednou domů potkana. Po počátečním shrožení celé rodiny – babička odmítla vstoupit do bytu, se z něj stal rodinný miláček a nadšená babička si také jednoho obstarala.

Láska k dětem
K tomu, aby se v těle začal produkovat oxytocin, potřebujeme určité podněty. Stačí nám, abychom se podívali do kočárku, uviděli milou tvářičku, velká očička a nastoupí projevy mateřského chování. Nebo abychom vzali do rukou malé štěně. U zvířat to funguje stejně. K lidským mláďatům se chovají jinak než k dospělým. Za vše mluví příklad doktorky Krškové z jejího vlastního obývacího pokoje. „Měli jsme fenu dalmatina, která k sobě nepustila cizí a nikdo, koho neznala, ji nemohl pohladit. Jednou k nám přišla návštěva s malým dítětem, báli jsme se, aby se nestalo něco ošklivého. K našemu překvapení Lyra nechala chlapečka, aby si na ni lehl, prstem jí píchal do tváře a ona se ani nepohnula. Rovněž se později chovala k našim dětem. Byla sice potvora, věděla, že jim lehce ukradne ledajaký pamlsek, ale když jim ji brala z rukou, tlama se jí třásla, dělala to pomalu a jemně, jen aby se nedotkla prstíků. Samec by ve většině případů přišel a chňapl.“

Je mi z tebe špatně
Když jsme u samců, výběr správného partnera je nesmírně důležitý. Vědci zdokumentovali případ v jedné zoologické zahradě, kde vybrali medvědici nevhodného medvěda. Krátce na to, co ho pustili do ohrady, se u samičky objevila porucha chování ve formě zvracení. Samec na ni vyvíjel psychický tlak, jeho negativní vliv se nedal omezit, pomohlo jedině oddělení. Když je později zkusili dát znovu dohromady, problém s zvracením se vrátil.

Pokud tedy máte pocit, že vaše kočka nesnáší hádky, pes se na vás dívá smutnýma očima a křeček má z nudy deprese, možná se nemýlíte. Ti, co vám nevěří, v životě nežili v jedné domácnosti se zvířetem. Antropomorfizace, neboli přenášení lidských vlastností, je u majitelů zvířat v zájmovém chovu zcela běžné. A možná ne až tak nesprávné. Jak jinak by mohly u zvířat fungovat homeopatické přípravky, Bachova terapie či humánní psychofarmaka?!

Dostupné léky pro zvířata

Homeopatika – oficiální veterinární medicína je nemá v seznamu léků, ale mnozí veterináři s nimi mají dobré zkušenosti a poradí vám při jejich výběru. Můžete si koupit hromadně vyráběné přípravky (značka Boiron vyrábí homeopatika jak pro lidi, tak pro zvířata) nebo si necháte namíchat kapky u lékárníka. Používají se na uklidnění, porodní, dýchací, trávicí potíže, na utlumení sexuální žádostivosti… na každý problém, se kterým se setkáte.

Tinktura Valeriána – klasické kozlíkové kapky, které se kdysi používaly v přírodní lékárně ke zklidnění. Na kočky působí přímo euforicky. Často jsou jimi napuštěny kočičí hračky, proto je tak přitahují a uklidňují.

Feromonové preparáty – prodávají se ve formě aplikátorů do zástrčky. Vyměnitelný zásobník obsahuje účinnou látku, která se uvolňuje do ovzduší. Zvíře uklidňuje, je to ideální pomocník, když se stěhujete nebo jedete na dovolenou se zvířetem. Kočka jako typicky teritoriální zvíře nesnáší změnu prostředí, dostane se do stresu, může močit po celém bytě nebo zůstat agresivní. Feromony působí přísně druhově – vyrábějí se speciálně pro kočky (Feliway), psy (D.A.P.) nebo prasata, takže se nemusíte bát, že by ovlivnily vaše chování.

Bachova terapie – bylinné esence z divoce rostoucích rostlin. Přimíchává se pár kapek do pitné vody, harmonizují a odstraňují negativní stavy mysli. Určeny jsou pro lidi, ale majitelé zvířat mají s nimi velmi dobré zkušenosti. Pomáhají například při cestě autem, kterou mnohá zvířata nesnášejí.

Psychofarmaka – předepisují je veterináři, i když majitelé, pokud jim dá lékař na výběr, raději sáhnou po homeopatikách. Zvířecí psychofarmaka ovlivňují neurotransmitery v mozku, fungují na stejném principu jako humánní, vyrábějí je tytéž společnosti. Dokonce vědci zkoušeli účinky antidepresivního léku prozac na papoušku, který si vytrhával peří, a problém vymizel.

Článek Věrný přítel – věrná kopie? se nejdříve objevil na .

Spolu se slunečnými dny přichází také grilovací sezóna. Bude plná úžasných vůní, chutí a rychlé přípravy surovin, které dokážou rozvinout na roštu svoji jedinečnost. Pokud jste doposud tomuto koníčku nepodlehli, máme pro vás několik tipů, které vás nenechají chladnými.

Na grilovačce je úžasné, že při ní dokážeme vyměnit kuchyňské zdi za přírodu se vším, co k ní patří. Ať už jde o zahradní posezení, nebo piknik na louce, či na hranici lesa, i to nejobyčejnější menu získá nevídaný šmrc.

Na čem grilovat
Nabídka je opravdu pestrá. Zatímco značkoví výrobci dokáží do nejnovějších modelů vtěsnat množství vychytávek, které usnadňují jejich roztopení a umožňují získat plnou kontrolu nad teplotou, nejskromnější výbavou je obyčejný rošt. Výběr závisí na tom, jakou míru komfortu očekáváte.

Při výletech do přírody nebo cykloturách je skvělým pomocníkem jednorázový gril ze supermarketu. Jelikož obsahuje kromě mřížky i palivo s žhářem, grilovat s ním lze kdekoli – byť i bez předchozích zkušeností. Ti zručnější si v přírodě poradí s ocelovým roštem položeným na kamenech nebo se samotnými horkými kameny. Pokud nedočkavci mohou odstartovat piknik opékačkou s rožněm v ruce, labužníci se mohou těšit na lahůdky z grilu.

Levné grily z obchodních řetězců nejsou na dvoře k zahození i přes omezenou trvanlivost a stabilitu. U některých vás čeká montáž, jinde možná bude třeba součástky přizpůsobit, aby vše drželo pohromadě, jak má. Plechový gril bude lehký na přenášení, litinovému se raději vyhněte. Připlácet se nevyplatí za nic, pouze za velikost roštu. Odkládací plochy, rožně či jiné příslušenství stejně nevyužijete.

Ať se rozhodnete grilovat na čemkoli, vždy záleží na tom, co položíte na rošt. I na tom nejobyčejnějším grilu lze připravit nezapomenutelnou hostinu.

Jak připravit pahřebu
Rozehřátí grilu zabere nějaký čas, takže začněte s přípravou dříve, než vytáhnete suroviny ke grilování. Nejjednodušší je použít dřevěné uhlí a tekutý žhář, se kterým to zvládne i ten, kdo s grilováním zkušenosti nemá. Pokud však chcete ušetřit, namísto uhlí naložte do grilu naštípané měkké dřevo, které potřebuje jen několik minut k tomu, aby se přeměnilo na horké uhlíky. Nemusíte se obávat, že vám gril prohoří, plech to bez újmy vydrží.

Pro velkou grilovačku se spoustou masa je vhodnější sáhnout po briketách, které nejsou ničím jiným než slisovaným prachem z dřevního uhlí. Jejich nevýhodou je, že je jen tak lehce nezapálíte, proto je vhodné je přidat až na rozpálené uhlíky. Neexperimentujte s novinami a dřevěnými třískami, je to ztráta času.

Na dvoře si pomůžete čímkoli – elektrickým roztápěčem, horkovzdušnou pistolí či kompresorem na rozdmýchání. V prodeji jsou také kovové komíny, ve kterých lze rozžhavit uhlíky v rekordně krátké době. V terénu však budete muset ukázat své schopnosti, takže k novinám si přibalte do zálohy pevný žhář.

Co na gril
Vykašlete se na nekvalitní uzeniny a marinovaná masa ze supermarketu a zaběhněte do řeznictví. Ať už se rozhodnete pro kuřecí, vepřovou krkovičku, plec nebo hovězí steak, vyberte si ty nejčerstvější a připravte je na rychlou tepelnou úpravu.

Aby maso před grilováním zkřehlo, je třeba ho naložit do marinády. Tu vyrobíte z oleje, ovocných kyselin, bylinek a koření. Nebojte se použít citrónovou či pomerančovou šťávu nebo rýžový ocet. Stejně dobře však poslouží rajčatová šťáva či hořčice. Každý má svou osvědčenou recepturu, všechny však mají cosi společného. Jejich úkolem je ochránit maso před vysušením. Čím déle budete maso marinovat, tím bude křehčí a jeho chuť vyváženější. Nespoléhejte se na to, že deset minut stačí.

Stolovníky si získáte i vlastními výrobky. Stačí ochutit čerstvé namleté ​​maso a dát mu tvar kulatých karbanátků nebo ho natlačit do vepřového střeva, které koupíte v téměř každých potravinách či řeznictví.
Zapomínat není třeba ani na zeleninu. Lilek, cukina, paprika či rajče chutnají skvěle, nikdo nepohrdne ani grilovanou jarní cibulkou či pórkem. Obě je však lepší před položením na gril přelít vařící vodou, aby se při grilování příliš nevysušily.

Jak na to
Nejlepší taktikou je zkombinovat nižší teplotu s delším časem přípravy. Nechcete přece, aby maso bylo černé jako uhlíky pod roštem. Používejte vyšší pozice roštu, odhrabávejte horké uhlíky stranou a použijte láhev s vodou, abyste udrželi ohniště pod kontrolou.

Bylinky nasypané na uhlíky dokážou vytvořit jedinečné aroma, které je neocenitelné hlavně při grilování ryb. Chcete-li intenzivní kouřovou příchuť, přikryjte ešusem nebo jinou nádobou porci masa tak, aby kouř nemohl ven.
Mnozí namítají, že grilování je nezdravé, protože hořící tuky se mění na karcinogeny. Ať už je to pravda, nebo ne, nejjednodušším pomocníkem je hliníkový tác. Pokud budete grilovat na ní, tuk se k horkým uhlíkům nedostane. Alobal je dalším pomocníkem, který udrží šťávu v jakémkoli kusu surovin. Namísto pečení proběhne dušení v páře, které můžete završit prudkým ugrilováním kůrky.

Sladká tečka na závěr
Možná si při žádné grilovačce neodpustíte pečená jablka, která vám připomínají dětství. Pokud se to však vašim stolovníkům máli, vybalte to na ně s palačinkami. Na grilu je hravě připravíte v hliníkové misce a výhodou je, že těsto si můžete připravit doma do láhve. A pokud chcete, aby byly nadýchané a snesly řádnou dávku domácího džemu, vyzkoušejte do těsta přidat kypřicí prášek.

Článek Připravte se na grilovací sezónu se nejdříve objevil na .

Původ označení textilních výrobků „Made in…“ má být podle dnešního rozhodnutí Evropského parlamentu (EP) ve Štrasburku povinné. Tím se má zajistit, aby spotřebitele nikdo neuváděl v omyl. Podle poslanců zákazník musí vědět, kde byl výrobek zhotoven, ať v Číně, Pákistánu, v EU nebo jinde.

Označování Made in… bylo dosud dobrovolné a rozhodovaly o tom jednotlivé členské země EU. Termín, od kterého bude povinné uvádění původu země, ze které textilie pochází, zatím není stanoven. Členské země se musí na něm teprve dohodnout.

Kromě toho by se měly sjednotit v EU i údaje o velikosti košil, triček, šatů a obuvi. Každý výrobek bude muset mít údaje io vlivu materiálů, ze kterých je zhotoven, na zdraví. Především půjde o účinky na alergiky.

Parlament žádal, aby výrobky měly i takzvanou sociální etiketu. Jejím obsahem bude způsob jak vznikl a zda se při jeho výrobě dodržovaly standardy lidských práv. Nepůjde však o papírové etikety, ale o čipy, které se budou dešifrovat na obrazovce u pokladny v obchodě.

Návrhy EP jsou však pouze rámcové. Evropská komise je má do dvou let vypracovat jako návrhy, o kterých se bude ještě diskutovat.

Článek Brusel lze sjednotit údaje o velikosti oblečení se nejdříve objevil na .